A je to tady. Už jsem Oldřich. Panča na mě nejen hlasitě zaoldřichovala, ale ještě k tomu dodala, že jsem oldřich oldřichovič oldřichovatej. To znamená, že se na mě asi zlobila. No jo, ale proč vlastně? Vždyť jsem si jen hledal potravu.
Měl jsem totiž hlad, víte? Já ho mám teda skoro pořád, ale mám ho jenom na kapsičky, na granule ani ne. A protože jsem moc chytrej a vím, kam panča schovává vyprázdněný kapsičky, tak jsem se chtěl podívat, jestli v nich ještě něco nezbylo. Byly schovaný v takový velký nádobě, co se jí říká nevím proč koš a kam se dává všechno možný. Třeba konzervy od gourmetků, co dostávají velcí klucí anebo nějaký bordel ze země, jako třeba chuchvalce z Vendelína. No a taky ty vyprázdněný kapsičky. Jeden koš je na chodbě a druhý v koupelně a kapsičky jsou v obou, podle toho, kde to zrovna panča servíruje. A tak jsem musel prozkoumat oba, to dá rozum. Ten první jsem si povalil docela lehce, ale udělal rámus a panča se přišla podívat. Prvně řekla - Olí, co to tady vyvádíš, chlape? Koš postavila zpátky a zase si šla po svým. Když se ozvala další rána, tak už tak laskavá nebyla a řekla mi - Olinku, dej pokoj nebo dostaneš na prdel! No a potřetí už vylítla, posbírala rozkutálený odpadky a pak mi právě poprvý zaoldřichovala - Oldřichu, ty budeš asi pěkně bohorovnej, sakra!!! A vzala ten koš a odnesla ho až ven za dveře, abych na něj nemohl.
To mě trochu rozlítostnilo, ale věděl jsem, že v koupelně je ještě ten druhej koš. Byl jsem už poučenej a tak jsem si počkal, až bude panča ve sprše. Když jsem uslyšel, že teče voda a panča si zpívá, tak jsem pochopil, že je bezpečno a šel jsem se pustit do průzkumu koše č. 2. Panča i přes vodu a zpěv uslyšela divný zvuky, tak vykoukla z vany ven a viděla mě, jak zoubkama tahám za pytel, co z toho koše vykukoval. Začala na mě křičet - Olí, nech toho! Olouši, přestaň! Oldřichu jeden oldřichovatej, vypal odtud! Sakra mrně jedno voprsklý, necháš to na pokoji? Ale já jsem se nedal zastrašit a srdnatě jsem bojoval, až se koš konečně položil a vyplivl na mě svůj obsah. Panče už došly nadávky a tak na mě začala syčet a myslela si, že se leknu. Ale já jsem se nelekl a pěkně v klidu jsem si našel kapsičkovej sáček a odnesl si ho pryč, aby mě panča nerušila. Než se doosprchovala a osušila, tak se už dávno uklidnila, posbírala vypadanej nepořádek a tomu košovi nasadila klobouk z kýblu, abych se do něj prej zase nedostal. Ta je srandovní, viďte? Copak si myslí, že MĚ zastaví nějaký kýblovitý kloubouk?? No a když mě pak uviděla, jak si hraju s tou prázdnou kapsičkou, tak mě chytla a místo aby mi dala na prdel, jak předtím slibovala, tak mě celýho vopusovala jako nějakou fiflenu a řekla mi Olušáku, když ty seš tak děsně roztomilej, prďolo jeden... 
No a teď bych ke konci tak nějak shrnul, co mě tady v novým doma vážně baví a co zase nebaví:
- baví mě jíst, ale jenom kapsičky (nebaví mě mládežnický granule!)
- baví mě honit velký kluky a koulet se s nima po zemi (nebaví mě, když honí oni mě, to kvičím a utíkám pryč)
- baví mě chodit na balkon a skákat na sušák s prádlem (nebaví mě, že furt padá)
- baví mě chodit po celým baráku a hledat místo, kde jsem ještě nebyl (nebaví mě, když mě panča vytahuje a říká mi, že TAM teda lízt nebudu!)
- baví mě ležet na tvrdým odpočívátku holky Jolky (nebaví mě, když na mě za to holka Jolka syčí a panča mě kvůli tomu sundá, že si mám jít jinam)
- baví mě hrát si s provázkem (nebaví mě, když to baví i Vendelína a přihrne se jako hroch a provázek mi sebere)
- baví mě, když mě panča nosí v náručí a ukazuje zahradu (nebaví mě, když mě za chvilku zase bere domů, i když ví, že jsem ještě všechno neviděl)
- baví mě spinkat, když chci (nebaví mě spinkat, když nechci)
- baví mě ležet ráno na panče a povídat jí, co se mi v noci zdálo (nebaví mě, když na mě ani neotevře oči a ospale mumlá Olí, nech mě spát)
A to už stačí, viďte? Však já zase napíšu, ale teď si jdu najít něco novýho, co mě bude bavit.
Váš Olinek
Ale kapsičkovej, né granulovej, to už víš, že jo? 
. Kdyby Tě slyšel Vendelínek hroch, ten by se asi zlobil 
Právní služby poskytuji jen ze své dobré vůle a jen na základě osobního přání kocourka Fandy, na kterého si panča vždycky dovolovala až přespříliš, stejně, jako to teď zkouší na mne. Jsem Fandova právnička na věky věků a bez nároku na honorář, neboť mé služby nelze penězi vyvážit, tudíž jsou k nezaplacení. Panča na tom nic nezmění, i kdyby tě láskou ukapsičkovala. Kromě Fandy ještě mohu pomáhat Kubovi (přeji mu sezonu bohatou na ještěrky), je to totiž náramný krasavec, kterému zkrátka neodolám. Jenže on je tak jedinečný, že ani žádnou právní pomoc nepotřebuje. Vendelín se ochrání sám a Frodík to s pančou umí sfouknout jedna báseň. Ale Jolča! Ta se s pančou jednoduše sčuchla a je stejně voprsklá jako ona, což má za následek, že teď musím poskytovat právní služby sama sobě, abych obhájila své slušné jméno. Když chceš, klidně si nech od panči nabulíkovat co jí libo, ale až tě bude obviňovat, že jsi jí ztratil prstýnek či cokoliv jiného, tak si vzpomeň, že jsem tě před ní varovala. 
Měj se suprově a žádej jen zdraví prospěšnou stravu.
2024 ©