Období: rok 2018

No tohle, já nevycházím z údivu. Tak to si přijde malý, drzý, zrzavý NĚCO a pan Olinek je naráz na vedlejší koleji? Už najednou tenhle bezvadnej kluk nikoho nezajímá? No jo, no jo, vím, že sám o sobě bych takhle psát neměl, ale přece se říká, co na srdci, to na jazyku. Ještě že to neplatí opačně, to bych měl na srdci zrovna kousek tyčky, co mi panča dala, aby mi podstrojila. Protože prej mým vykuleným žlutým očím se vůbec nedá odolat. A to já vím a taky je proto často kulím. No ale abych se teda vrátil k tomu začátku. číst dál

V pátek takhle večer přijela panča konečně z práce a místo aby mi dala do misky večeři a pak si se mnou hrála, tak mi nasadila kolem krčku a za předníma pacičkama nějaký provázky, co se normálně dávají pejskům (a prej i Jolance, proto byly červený), vzala mě do náručí, odtud ven, z venku dovnitř do auta, kde už čekal páník a jeli jsme pryč. Byl jsem z toho všeho tak vykulenej, že jsem ani nepípl. Panča mě celou dobu hladila a pusovala a říkala, neboj, Eliášku, tohle bude odbytý raz dva a potom zase pojedeme domů a dostaneš něco moc dobrýho a furt prostě mlela pantem, ale mně to bylo jedno, stejně jsem se díval z okna ven. Tam už byla tma a plno světýlek a bylo to docela správně dobrodružný. číst dál

Jupí jupí jupajdá, už nejsem žádnej karantéňák, ale úplně normální kocourek Eliášek. Teda panča říká, že tak úplně normální nejsem, protože divočím, jako kdybych se načuchal nějaký marijány, ale já vím, že je hrozně ráda, že divočím a že se má čemu smát. No jo, ale abych se taky samým blahem vůbec dostal k tomu, jak se seběhlo, že už nejsem karantéňák a kdo mě hezky přivítal a kdo by mě nejradši vystřelil aspoň na zahradu. číst dál

Tááááák, už vím, co znamenaly ty divný slova karanténa a tři týdny. Znamenalo to, že ještě pořád nejsem seznámenej a obeznámenej s celým barákem, ale znám furt jenom ty dvě místnosti. Ale ve čtvrtek už byly ty tři týdny skoro pryč, né úplně, ale skoro a panča to už nemohla vydržet, tak se rozhodla vzít mě k tomu mučivýmu chlapovi o něco dřív. Jakože pár dní sem, pár dní tam, říkala si. A tak jsme znova vyrazili. Zase jsem byl housenkově zakuklenej, teď už v bundě a ještě si sebou panča vzala radši tašku, kdybych už hodně protestoval, tak aby mě měla kam šoupnout. Ale v čekací místnosti jsem protestoval jen trochu, protože pak tam dorazil pejsek, kterej vypadal skoro navlas stejně jako já, taky byl zrzavej a bílej a tak jsem si ho kamarádsky prohlížel. Panča mi šeptala, že je to bernardýn a ať jsem hodnej, jinak mě slupne jako malinu, tak jsem byl radši hodnej. Protože být sluplej by mě asi nebavilo, tam by to bylo ještě blbější, než být zavřenej doma. číst dál

Dneska byl dlouhej den, kterej jsem trávil úplně sám a sám a panča za mnou přišla až večer. Vymlouvala se na to, že byla v práci, tak doufám, že nekecala a jenom se jí za mnou nechtělo přijít. No jo, jenže když teda konečně přišla, tak mi vůbec nedala večeři. Místo toho mě rovnou pochovala, zase strčila do mikiny a znova se jelo autem za tím protivou. Po cestě jsem si z toho ještě nic nedělal, protože pořád toho bylo za oknem spoustu na pozorování. Ale potom v tý místnosti, kde se čeká na mučení, to trvalo dost dlouho a už mě to fakt nebavilo. Panča mě vzala k rybičkám v akvárku, co tam jsou asi pro pobavení kočiček a naštěstí tam byla jedna velká ryba, kterou jsem pořád pacičkou na skle chytal, tak mi to pak aspoň trochu utíkalo. číst dál

Je neděle, jsem tady třetí den a líbí se mi tady. Panča s páníkem jsou na mě hodný a dneska mě ani nevzali k žádnýmu mučitelovi. Místo toho mi panča otevřela dveře od toho mýho pokojíku a pustila mě k sobě do kuchyně, abych prej měl nějakou společnost, až bude vařit. Páni, to bylo vzrůšo, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat dřív, abych nic nezmeškal. Panča by prej přísahala, že jsem se najednou hrozně rozmnožil a byl jsem všude. Tak schválně, jestli si vzpomenu, kde všude to bylo: číst dál

Tak jsem z výletu doma a jak jsem slíbil, jdu vám o něm povyprávět. Prvně se mi docela líbil. Zase jsem byl v tom stejným autě, co včera, akorát že místo na klíně jsem teď byl schovanej u panči v mikině. Zapla mě do ní jako nějakou housenku a nechala mi venku jenom přední pacičky a hlavu, abych se mohl dívat z okna. To bylo fakt parádní, skoro jsem si tu hlavu ukroutil, jak jsem se za vším ohlížel. Škoda, že jsme jeli tak rychle a nestačil jsem si nic pořádně prohlídnout. Pak jsme zastavili, panča mě pořádně chytila, abych jí z tý housenkový ulity nevyskočil a přišli jsme do nějaký místnost... číst dál

Ahoj lidi, tak mě tady máte. Jmenuju se Eliáš a hned vám povím, kde jsem se tady vzal. I když spousta z vás už to všechno dávno ví. číst dál

Ahoj kamarádi, vím, že jsem takovej trochu nepsavej Olinek, ale když mě baví spousta jiných věcí než jenom sepisování. Teď jsme si ale s pančou řekli, že se zase do jednoho zápisu pustíme, ať potom máme na dlouhou dobu pokoj. Panča je totiž nemocná. Vím to, protože je s náma doma, mluví divným hlasem, kašle jako stará lokomotiva a vypadá už dočista jako nějaký upocený bezdomovec. Ale stejně je to pořád moje panča a já jsem si vzal na starost, že na ni budu dohlížet. To koukáte, že jo? Já malej a dohližitel. číst dál

No páni, já jsem teda pěknej ptáček hajdaláček, že jsem se tak dlouho neozval. Naposled v září, to jsem byl asi ještě úplný mimino, né takovej velkej Olís, jako jsem teď. Panča mi říká, že strašně rychle rostu a když se teď peru s Vendelínem, už to ani nevypadá, jako když se pere David s Goliášem, ale spíš jako dva Goliášové. Tomu vůbec nerozumím, jakej David a jakej Goliáš, když já jsem Olinek a tamto je Vendelín. číst dál