19. listopadu 2018

V pátek takhle večer přijela panča konečně z práce a místo aby mi dala do misky večeři a pak si se mnou hrála, tak mi nasadila kolem krčku a za předníma pacičkama nějaký provázky, co se normálně dávají pejskům (a prej i Jolance, proto byly červený), vzala mě do náručí, odtud ven, z venku dovnitř do auta, kde už čekal páník a jeli jsme pryč. Byl jsem z toho všeho tak vykulenej, že jsem ani nepípl. Panča mě celou dobu hladila a pusovala a říkala, neboj, Eliášku, tohle bude odbytý raz dva a potom zase pojedeme domů a dostaneš něco moc dobrýho a furt prostě mlela pantem, ale mně to bylo jedno, stejně jsem se díval z okna ven. Tam už byla tma a plno světýlek a bylo to docela správně dobrodružný.

No a pak jsme přijeli k tomu baráku, kde jsem už třikrát byl a kde se mi to vůbec nelíbilo. Bydlí tam ten protiva, co rád mučí malý kocourky a aby to zamaskoval, tak jim vykládá, že jsou moc krásný. Na takový řečičky já už nenaletím. Proto jsem byl moc ostražitej a ve střehu. V tý místnosti, kde se čeká na mučení, byla naštěstí jenom jedna holka bez zvířátka, tak si panča oddychla, že nebudeme čekat kor moc dlouho. A já jsem tam byl celou dobu za hvězdu. Chodil jsem si na tom provázku, jako kdybych ho měl na sobě odjakživa, vlezl jsem k holce a nechal se hladit, pak jsem se šel podívat zblízka na rybičky ve skleněný krabici, ale to mě panča musela vysadit, protože ze země jsem na ně neviděl, pak jsem se trochu počvachtal v misce s vodou, co tam je pro zvířátka a zkusil jsem shodit květináč ze stolku, ale to mi panča nedovolila. Zatím se otevřely dveře, vyšla nějaká paní s vykuleným pejskem v náručí, holka z čekárny šla dovnitř a tak už mě neměl kdo obdivovat a nakonec jsme šli dovnitř i my. Tam jsem to už hned poznal a celej jsem se naježil.

Protiva se usmál a já jsem hned věděl, že mi bude zase pochlebovat. A taky že jo. Zeptal se panči, tak jak se má Eliáš a jak snášel to první očkování a pak mě podrbal po hlavičce a řekl mi, že jsem vážně krásnej kocourek. Tssss, asi si myslel, že za to budu čekat na mučení úplně v klidu. A to se teda spletl. Oči a pusu jsem si ještě nechal prohlídnout bez komentáře, ty placatý kolečka na poslouchání jsem taky jakž takž snesl, ale jak mi šel zase strčit klacek do dírky, tak to už jsem řval jak tur a odnesla to panča parádním škrábancem mezi prstama. Pak mi trapič ještě dloubal do jednoho ouška a to už jsem se změnil v pumáka a škrábal jsem a vrčel a syčel, až se celej barák otřásal.

A to furt ještě nebyl konec, i když jsem si myslel, že už jo. Panča mě vzala z toho škaredýho stolu konečně do náručí a já jsem začal honem vrnět a díval jsem se jí do očí a říkal jsem jí něco jako - tak to jsem si o tobě teda fakt nemyslel a panča mi zase říkala v duchu něco jako - promiň Elísku, teď už to bude fakt všechno... A jak jsme si takhle beze slov povídali, tak jsem ucítil, jak mě ten protiva chytil za kožíšek a píchl mě jehlou a to ani moc nebolelo, ale pro pořádek jsem radši ještě vykvikl a pak si už panča celá ulevená utřela pot z čela a postavila mě na zem, abych se navlíklej do těch provázků mohl hezky protáhnout. Pak mě ještě šoupla na váhu a kamarádi, já jsem od toho 5.10. prej přibral celý kilo. Takže vážím už 2,40 a panča řekla, že mi bude odteď říkat pašík Eliáš. No a to bylo fakt všechno, akorát jsem slyšel panču, jak se s protivou baví o nějaký holce Kastraci, ale to už se mě netýkalo, tak jsem přestal poslouchat.

Děsně jsem se těšil domů na večeři, protože v bříšku jsem měl už úplně prázdný místo a taky jsem se těšil na svýho úplně nejlepšího kamaráda na světě a to je Olouš. My se máme fakt hrozně rádi. Panča si myslí, že Olouš je zároveň trochu vypočítavej, protože když je pořád se mnou, tak taky dostává moje jídlo. Ale mně to nevadí, hlavně, když se mnou kamarádí a dovolí mi, abych se s ním pral a tak se pereme a pak zase mazlíme, aby bylo jasný, že je to jen jako. A já mu pak čistím hlavičku a když se mu to nelíbí, tak mi vlepí facku, ale jenom takovou malou, to on ví, jak na to.

Pan Vendelín je taky kamarád, ale né takovej pořádní (jakože pořád) jako Olouš, jenom někdovej. Olouš je furťák. Panča už ví, že když hledá Olinka, najde i Eliáška a zase naopak, aspoň to takhle tuhle vykládala. No a ti další dva se se mnou zatím ještě nekamarádí. Jolanka bez ocásku se na mě dívá, ale nesmím přijít blízko, to pak vrčí a ježí na mě štětku po ocásku. A Kuba je usyčenej a taky mě bouchl, ale panča mu řekla, že je Kubí posera a tak už mě aspoň nebouchá. Syčí ale pořád. A mně to je fuk, hlavně když mám Olouše a hlavně když už nemusím k žádnýmu protivovi.

Tak ahoj, Eliáš (a kámoš Olinek)