Haló, Kubík na příjmu, Kubík na příjmu, slyšíte mě? Nebo vidíte mě? Už jsem tak dlouho nic nepoškrábal a nenaškrábal, že už si skoro ani nepamatuju, jak se to dělá. Ale panča říká, že jsem chytrej kluk a že na to nabeton přijdu. Od posledního zápisu se asi přihodilo hodně věcí, ale ty si už vůbec nepamatuju a tak se trochu vymňoukám jen z toho, co je aspoň trochu čerstvý. Tak třeba, pořád jsem děsně hodnej Kubišánek. To se projevuje tak, že se mnou prostě nejsou žádný starosti. Někdy sice prej trochu jezevčím, říká panča, ale to berte s rezervou. No tak co, že se třeba nechci fotit a pořád se k panče natáčím zadkem - ať si vyfotí ten zadek, no ne? Nebo že třeba zalezu do skříně a nikdo mě nemůže najít. Ale já prostě jen chci mít svatej pokoj a navíc v tý skříni je tolik nepoznaných pelíšků, že to nemůžu snad nikdy celý prozkoumat. Jednou mi tam už panča dokonce i vyklidila prostor a dala krabici, ať si tam teda pro mě za mě chodím, ale pak mě to přestalo bavit a radši jsem si zase hledal pelíšky sám.
číst dál