Milý Saimonku, jsem moc rád, žes mi sem napsal takovou krásnou příhodu. Za Maxíka jsem doma byli všichni smutní, protože jsme ho znali už hodně dlouho a bylo nám to líto, že už sem nikdy nenapíše, on byl totiž takovej pravidelník milej. Panča říkala, že když četla, jak se u vás zastavily hodiny, když si přijela paní vyzvednou Maxíka, tak jí naskočila husina. Já jsem teda žádnou husu nikde neviděl, ale možná se to stalo, když jsem zrovna spal. Jsem tak strašně rád, že si tě noví páníci vzali a udělali z tebe opravdovýho Snížka. Protože v kotelně by to vůbec nebyl žádnej parádní život, jakej budeš mít teď. Knížku panča fakt nechystá, to víš, Fanda byl v tý době hodně populární a knížka se prej prodávala sama, ale teď je už jiná situace. Však číst si můžeš přece i tady, viď? Tak se měj krásně, Saimonku sněhobílej