Období: rok 2017

Tenhle zápis nepíše Frodík, ale já, panča. Píšu ho s velkou bolestí a očima plnýma slz, protože včera, 21.11., ten můj kocourek, milovaný Frodíček blahorodíček, odešel do světa za velkou Duhou. Neumím to zatím vůbec pobrat, uvědomit si, koho jsme ztratili, jaké to tady bez něj bude. Byl to ten nejzvláštnější tvoreček, jakého jsme kdy měli. Miloval rybí vločky a mockrát se mu povedlo překlopit si plechovku s vločkami na zem a pošmáknout si na nich. Říkali jsme v legraci, že je to kočičí autista, takový náš rainmanovský Dustin Hoffman. Všechno muselo šlapat tak, jak byl zvyklý a běda, když nastala nějaká změna, to byla doba, než ji vzal na milost. číst dál

Dneska je velkej den, kamarádi. Slavím narozeniny, stanoveniny, příchodniny a jmeniny. Je to totiž akorát sedm let, co jsem se - coby stanoveně dvouletý - rozhodl, že támhleta osoba, co jde proti mně, vypadá přesně tak, jak by mohla vypadat moje budoucí nová panča a já teda že budu její. Stalo se tak 20.10.2010 - všímáte si, jaký jsem si pro nastěhování zvolil parádní datum? číst dál

Kamarádi, myslíte si, že i takovej hodnej kluk jako já může být třeba MALEJ SMRAD, POMETLO nebo dokonce ĎÁBLOVO DÍTĚ??? Takhle mi totiž panča někdy řekne a zdá se mi, že se u toho netváří zrovna moc mile. Většinou je to pokaždý, když se někde něco semele a zrovna se u toho v tu chvíli vyskytuju i já. Ale vůbec se o mě nemusíte bát, umím se z každý takový situace vždycky moc hezky vykroutit. A to doslova, panča mě při těch slovíčkách většinou chytí do náruče a říká mi je zblízka, abych je dobře slyšel. Já se chvilku tvářím, že jako vůbec nevím, o čem to mluví - třeba takhle nějak - číst dál

Kamarádi, už jsem velkej! Fakticky! Včera mě panča zvedla a řekla mi, ty pucíku jeden, tys nám nějak ztěžknul, ne? Tak to já fakt nevím, protože takový věci řeší jen lidi a hlavně ženský. Ale velkej jsem proto, že jsem měl včera narozeniny a to znamená, že mi je už celej jeden rok, nejsem žádný kotě a přestanou se mi prej dávat kotěcí granule. Honem jsem si teda ochutnal ty velký dospělácký a ujdou, takže mi to vůbec neva. číst dál

Helejte se, tety a strejdi a ostatní kamarádi, jestlipak víte, že jsem byl nemocnej? Skoro přizabitej? Tak dobře, s tím druhým to trochu přeháním, ale bolavej jsem fakticky byl a tak jsem dostal kšírky a vezl jsem se znova autem a pak jsem ležel u panči na klíně a díval jsem se rybičky v průhledný krabici a pak se otevřely dveře a šli jsme dovitř a tam mě nějaká pani mučila a panča se mě vůbec nezastala a nakonec mi ta pani ještě dala bodanec, ale to už mi bylo všechno fuk a pak jsem se zase vezl autem a jeli jsme domů a zjistil jsem, že už ani nejsem tak bolavej a pak doma jsem byl veselej. číst dál

Takže už jsem se vzpamatoval ze zaslanýho daru a můžu vám napsat o tý mojí přizabitní události, jak jsem už minule namňoukl. číst dál

Už jsem se vám dlouho neozval, viďte? To proto, že mám moc práce. Musím být totiž všude a u všeho a pak si panča hloupě myslí, že je nás doma Olinků víc. Prej ať je kde je, všude se kolem ní motá to šedivoproužkovaný stvoření (to jako já) a ona že se o něj jednou už přizabije. No ale včera v noci jsem byl málem přizabitej já a tak jsem vám o tom chtěl napsat, ale musím to nechat až na jindy, protože teď je na řadě něco důležitějšího: číst dál

Hele kamarádi, víte, co se stalo? Malá nehoda se stala a panča si položila otázku: no je tohle vůbec možný??? Asi vás teď tak trochu zajímá, co to bylo a proč se tak divně ptala, viďte? Nebojte, nic zlýho se mi nestalo, nožičky mám pořád čtyři, ušiska dvě, ocásek jeden a papulu stejně upovídanou jako předtím. Ta nehoda se totiž nestala mně, ale stříbrným tyčkám, co rostly ze zdi v koupelně. Byly tam a najednou spadly. číst dál

A je to tady. Už jsem Oldřich. Panča na mě nejen hlasitě zaoldřichovala, ale ještě k tomu dodala, že jsem oldřich oldřichovič oldřichovatej. To znamená, že se na mě asi zlobila. No jo, ale proč vlastně? Vždyť jsem si jen hledal potravu. číst dál

Tak a tady mě máte. Jsem nový kluk v kočičí rodině, první, co přišel po Fandovi a už teď se nade mnou všichni rozplývají. Jakej jsem prej krásnej, jakej jsem prej miloučkej, jakej jsem prej hravej, jakej jsem prej přidrzlej. To poslední slovo se mi moc nelíbí, musím si zjistit, jestli to není nějaká urážka na cti, ale jinak jsem tady dost spokojenej. No a jak jsem se sem vlastně dostal? číst dál