Období: rok 2019

Vendelínku náš, jak mám začít? Bude tak strašně těžké psát o tobě a vzpomínat na tebe v minulém čase. Vím, že bez přestávek to nezvládnu a už teď mě z toho bolí srdce, ale udělat to musím. Musím se s tebou naposled a definitivně rozloučit, stejně jako jsem to musela udělat s ostatními kočičími kamarády, kteří tu byli před tebou a už se vydali na poslední cestu za duhový most. číst dál

Ahoj všichni kočkovatý kamarádi, konečně jsem si našel trochu času, abych vám povyprávěl, co je u nás novýho. Tak hlavně jsem novej já. Proti tomu Eliášovi, co vám tady psal naposled, je mě o kousek míň. Ani byste to nepoznali, ale já to vím. Cítím se zkrátka jinak, tak trochu, jak bych to popsal, no jako kdybych byl holka nebo co. číst dál

Nazdárek kamarádi, víte o tom, že jsem dostal vyznamenání? Vůbec nevím, co to je a jak to vypadá nebo k čemu to slouží, ale jistý je, že jsem vyznamenanej Olinek. Panča mi to sama řekla a vypadala u toho trochu naštvaně, skoro jako kdyby mi záviděla, že to radši nedostala ona. Ta věta zněla "Tak to ses Olouši zase pěkně vyznamenal!!!" číst dál

Tak mě tady zase máte. Jdu se vám vyzpovídat hned z několika zážitků a je fakt úplně náhoda, že to píšu zrovna v den, kdy mají svátek všichni Olínci. Takže tím vám vůbec neříkám, že mi třeba máte přát nebo tak, to by přece žádnej skromnej Olínek neudělal... ale doufám, že aspoň panča mi něco svátkovního dneska přinese a že to bude něco na zoubek. číst dál

Jdu vám napsat stížnost na panču. A to budete koukat, jaká je zlá. Víte, co mi řekla? Že mě popadne a odnese zpátky tam, odkud mě přinesla. A že jsem neskutečný zlobidlo a malej smrad a že mi ani ta moje chlupatá oháňka nepomůže. Já vím, že kecá, protože by beze mě vůbec nemohla žít, ale musí to říkat? Takhle mi vyhrožovat? Má štěstí, že neumím bejt uraženej a že to po mně vždycky sjede jako po naolejovaný Julii a přijdu se pomazlit a předu jako zrzavý kolovrátek a upřeně se panče dívám do očí a za chvilku slyším, jak se škaredý slovíčka postupně mění do šišlání a pak už mě panča pusuje na čelíčko a na čumáček a pod bradičku a na bříško a říká mi Eliášku, ty seš takový zlatíčko moje milovaný... No a pak se vyznejte v pančách. Přitom ani nevím, proč vlastně z ní ty první fujtajblový slova vypadly. Zkusím se zamyslet. číst dál

Tak jsem zažil první Vánoce v životě. A už jsou zase pryč. Nikdo mi neřekl, že jsem měl napsat dopis strejdovi Ježíškovi, ale to nevadí, dárečky jsem dostal i tak. A dokonce ještě o pár dní dřív, než obdaroval všechny ostatní, tak jenom mně, Eliáškovi, přednostně přinesl parádní kočičáckej trůn, ale fakt doopravdickej, chlupatej skoro stejně jako jsem já. To jsem kulil očka, jak mohl vědět, že zrovna takovej jsem nutně potřeboval. číst dál