VENDELÍN

Vendelínku náš, jak mám začít? Bude tak strašně těžké psát o tobě a vzpomínat na tebe v minulém čase. Vím, že bez přestávek to nezvládnu a už teď mě z toho bolí srdce, ale udělat to musím. Musím se s tebou naposled a definitivně rozloučit, stejně jako jsem to musela udělat s ostatními kočičími kamarády, kteří tu byli před tebou a už se vydali na poslední cestu za duhový most. číst dál

Dneska je velkej den, kamarádi. Slavím narozeniny, stanoveniny, příchodniny a jmeniny. Je to totiž akorát sedm let, co jsem se - coby stanoveně dvouletý - rozhodl, že támhleta osoba, co jde proti mně, vypadá přesně tak, jak by mohla vypadat moje budoucí nová panča a já teda že budu její. Stalo se tak 20.10.2010 - všímáte si, jaký jsem si pro nastěhování zvolil parádní datum? číst dál

ZÁBAVAAAAAA...  číst dál

Kamarádi, dám vám hádanku: já to mám a Jolanka ne. Co je to?? číst dál

Hodně vody v řece uplynulo od mýho posledního zápisu, jsou to už celý 2 roky a ještě kousek. Ale to víte, jednomu se nechtělo pořád něco spisovat, vždyť se toho zase tak moc nedělo. S Jolankou jsme už stará dvojka a ta holka naprosto postrádá cosi jako respekt ke svýmu manželovi. Drzá je jak opice a tak jí někdy musím připomenout, kdo z nás je ten větší a silnější. Trochu se po ní poválím, ale zase jen tak opatrně, nechci z ní mít předložku k pelíšku. Jolča kvičí, protože se nemůže ani hnout a panča si myslí, že ji mučínkuju, ale prdlajs, my si prostě takhle hrajeme a nikdo jinej tomu nerozumí. číst dál

Kočkové, historie se opakuje a já už mám ZASE holou prdel. Fakt nevím, co si mám s tou mojí pančou počít. Ale zasejc musím uznat, že se mi teď tou prdýlkovou dírkou fakticky líp dejchá, to zas jo. No a co se vlastně stalo... Panča přijela z vejletů a druhá panča jí hned nažalobníčkovala, že smrdím jak starej tchoř. Panča první se mi rovnou podívala na zadek a věděla, o co kráčí. No prostě zase se mi jednoho dne do dlouhých chlupů přišmajchloval kousek hovínka, zůstal tam polapenej a ač jsem si vozil všude prdýlku jak se dalo, hovňajz tam prostě zůstal a jasně, že nevoněl jak parfém od Diora. A s takovým zapečeným hovínkem v chlupech se toho fakt moc udělat nedá a tak ještě ten den, co se páníci vrátili, mě naložili do kočkotašky a uháněli jsme za bílopláštěm, který opět dostal tu čest mi moji zadnici oholit pěkně dohola. Řval jsem jak tur, protestoval a v duchu si sepisoval stížnost na Úřad pro ochranu zvířat, ale teď jsem rád, že jsem se toho kožichu kolem výstupní díry zbavil, protože mi aspoň pěkně větrá a Jolanka se o mě ze samý lásky stará, jako kdybych byl marodnej. Panča mi pak řekla, že jsem prej měl vlka, ale to teda nevím, kde si jako myslí, že jsem nějakýho vlka ulovil. Už jí asi taky hrabe z toho horka. číst dál

No sláva vlasti, kamarádi! Včera ráno mi panča NAPOSLED strčila svoje drzý prsty mezi zubiska a páník mi do mojí zmítající se tlamky NAPOSLED vrazil nějakou nechutnou hrůzu. A jsem zase zdravej Vendelín. Projevuje se to tak, že když mi panča ukáže takovou dlouhou tkaničku, tak sebou okamžitě mrsknu na záda, zmítám sebou ze strany na stranu v zuřivý touze chytit onen provaz a přitom chrochtám jako nějakej pašík. Netrvá to ale ani pár sekund, protože se z odněkud okamžitě přiřítí malej přízrak zvanej Jolanka a mám po legraci. Ale neva, jsem přece džentlmen a tak se provázku vzdám. Bez boje to ale není a už se s Jolčou válíme v jedný chlupatý kouli. Z ní jsou vidět jen konce zadních pacek a dírka pod bezocáskem. číst dál

Ach jo... určitě vám Jolča napsala, jak jsme s pančou válčili, když nám matlala nějakej blivajz do vočiček. Sice jsem se bránil, co to šlo, tasil jsem drápky, cenil zuby, ale nic nebylo platný, ta naše sadistka mě vždycky stiskla mezi kolenama, natáhla mi vočíčko dolů a šup, už to bylo. Teď už mám očadla zase jako dvě zrcadla, ale zdálo se panče, že jsem prej nějakej nekrakenovskej. Ani s Jolčou jsem si nehrál a furt jsem jen ležel v pelíšku. Když ke mně panča položila ucho, tak jsem jí do něj pěkně vnitřně zachrchlal a navrch jsem měl nějakou horkou hlavičku. No a tak mě včera sbalila a odvezla na výlet. Myslel jsem, že výletová přebornice u nás bude Jolanka, ale nějak se to převezlo na mě. U bílopláště mě posadili na stůl a já jsem se na toho chlapíka důvěřivě podíval. V mým pohledu bylo něco jako - tak hele, jsme oba chlapi, tak se vyprdni na panču a nech mě na pokoji, né? Ale bíloplášť tomu pohledu evidentně nerozuměl. Poslechl si mě a řekl, že chrchel rozhodně slyší taky a navíc mu pískavá tyčka v mým zadku oznámila, že mám vysokou teplotu. A tak mě za trest dvakrát píchl pod kožíšek a panče taky za trest přibalil pro mě nějaký bonbony. Vsadím se, že nebudou vůbec dobrý, ale budu je prej dlabat celých 10 dní. Nemám já to pech?? Tak držte tlapky, ať už se pak dočista a nadobro uzdravím a můžu zase svoji vendí lásku k Jolance projevovat naplno a bez zábran. číst dál

No tohle.... už jsou mi čtyři roky, dva z toho bydlím u Fandových a zhruba tak měsíc jsem zamilovanej.... Měl jsem párkrát oholenou zadnici, pak taky ze mě lezla tasemnice, nedávno zase bylo bolavý očičko a panča mě mučila kapáním očního sajrajtu ... pak se mi oko uzdravilo a teď už ho mám bolavý zase.... ona totiž Jolanka se nezdá, ale je to děsně vášnivá a náruživá kočička. Kamarádi, ta když mě chytne kolem krku, tak máte pocit, že vás chce uškrtit, ale né, ona jen do toho jde plnou parou. No a když mi chce sčísnout vlásky z čela, tak mě rovnou rejpne do kukadla. Panča uvažuje, že mi snad pořídí ochranný svářečský brýle.... No nic, to byla jen trocha zamyšlení nad životem … číst dál

A pak že holky nejsou slepičí prdelky ukecaný. Takže teď už můžu svoji pověst Krakena a nelítostnýho bitkaře hodit klidně do koše, protože malá Jolanka Půlocásková už na všech frontách roznesla, že jsme se do sebe tak nějak zakoukali. Takže nemá cenu zapírat... no prostě je to pravda. Když to škvrně poprvý vyběhlo z MÝHO bejvalýho pokoje, tak jsem byl připravenej, že ji hned srovnám do latě. Ale ona se přede mnou vůbec nezastavila, ducla mi čumáčkem do čumáčku a kočkové, já byl ztracenej! Mohutnou tlapkou jsem ji lehce poklepal po zádíčkách a na světě byla nová láska. A jak je ta holka stat... číst dál

No tak helemese, vona je to škvrně holka a docela správňácká. Má jenom půlku ocásku a i ta půlka je holá a krvavá, ale holka zdá se není marnivá. A vůbec se mě nebojí, což mě teda trochu překvapilo, protože si zakládám na svý pověsti Krakena a co je to za Krakena, kterej ani nezasyčí, když mu malá holka dá pusu rovnou na čumáček? Jenže mě to tak překvapilo, že jsem se nezmohl vůbec na nic. A ta holka se ve mně dočista zhlíží, mám ji pořád vedle sebe, jako by ke mně byla přilepená vteřinovým lepidlem a hází vám na mě tak děsně obdivný pohledy, že se natřásám jako krocan. No prostě, abych to shrnul, je to docela příjemná změna, být tady najednou za hrdinu a velkej vzor. číst dál

Helejte se, něco se děje. Včera u nás byla návštěva a když odjela, zůstalo u nás kočičí škvrně. Vůbec jsem se ještě neviděli, protože panča to zavřela do stejnýho pokojíku, jako tenkrát mě a škvrně dokonce dostalo aj provizorní postel po mně. No to jsem na to teda zvědavej, co to bude za zázrak! číst dál

Škandál, horor, hrůza a domácí násilí. Tak nějak by se dala popsat situace u nás doma. Minulý týden jsem byl ještě v pohodě, to mě panča zavřela jednoho dne dole a tak jsem se mohl přes sklo dívat, jak svatá trojice Fanda-Frodo-Kuba je upastěná na verandě, odkud není úniku a jak dostávají bodání od nějakýho velkýho chlapa. Kubajz tak mydlil do dveří, že jsem fakticky myslel, že tu tabulku dočista vyrazí. Řeknu vám, byl to pocit naprostýho blaha, že mě se to vůbec netýkalo. No jo, jenže to uplynulo pár dní a přišla sobota. Panča přinesla přepravní kabelu a páč nejsem žádnej srab, tak jsem neutekl, ale nechal jsem se jen s trochou odporu naložit a zavřít. Teprve pak mi došlo, že se asi zase někam pojede. A taky že jo. Jelo se k jinýmu doktorovi, kterej mě nejenže taky píchl jehlou, ale navíc mi zkontroloval zuby, oči, strčil mi do zadku tyčku, co pak pískla a postavil mě na váhu, aby se mohl podívat, jak se mu tam pohne ručička. Ale ten největší teror přišel až na konec. Vytáhl strojek, panča mě zalehla, páník zalehl mě aj s pančou a ten doktor mi UŽ ZASE oholil zadek!!! Takovou podlost jsem fakt teda nečekal a dost mě to rozzuřilo. Já tady v tý rodině nebudu věčně někomu pro smích. A tak se ptám - CHCETE MĚ???? číst dál

Bože, tak už mám zase holou prdel, že já jsem do týhle rodiny vůbec kdy lezl...  A co se vlastně stalo? No co by, šel jsem se vykadit jako jindy a páč ten hovňajs byl takovej trochu řidčí, tak mi ho kus zůstal na chlupech u zadku. Chtěl jsem se ho zbavit, tak jsem se povozil po koberci, až za mnou zůstala hnědá čára, ale hovňajs na chlupech držel jak přilepenej. Navíc se ještě víc zadělal dovnitř a tak když nastoupila úklidová četa ztělesněná mojí pančou s mokrým ubrouskem v ruce, věděl jsem, že je zle. Nedal jsem se ale lacino a ještě jsem vyskočil na stůl, kde jsem udělal další pěknej flekánek na prostírání. Pak mě panča stiskla mezi nohama a jala se mi utírat citlivý místa tím ubrouskem. Dost jsem u toho vyváděl, to vám teda řeknu. Nakonec to panča vzdala, protože to nešlo dolů a už měla plný ruce mých škrábanců. Šla si zmoženě sednout, aby podumala, co se mnou a já - jelikož nejsem vůbec urážlivej - jsem jí hned skočil na klín a zanechal jí na kalhotech dva zbrusu nový hnědý flíčky. Docela smrděly, to jsem i já cítil. A to rozhodlo. Panča se musela převlíct, počkalo se na páníka a jeli jsme k tomu chlapovi, co mi už předtím provedl tu hnusnou věc a oholil mi zadek. A považte, že teď mi udělal nemlich to samý. Páníci mě drželi, protože jsem se statečně bil a ten zlej chlapík vzal vrčící věc a celýho mě TAM oholil. Takový ponížení, to vám řeknu. No ale je pravda, že mi dírka teď pěkně luftuje, nic se mi tam neslepuje a prdiznu mám čistou. Tak to panče snad i odpustím, uvidíme uvidíme. číst dál

No tohle, teď koukám, že poslední zápis tady byl o mý holý prdizně. Je načase napsat něco novýho. Fanda vám už nejspíš vymňoukal, že mě přejmenovali na Krakena. Ale né jako oficiálně, to jsem furt Vendelín a když se chovám slušně, tak na mě panča cvrliká Vendelínku, Venoušku, Vendí, někdy mi dokonce řekne ještě furt VENDULKO! (a to bych si teda vyprosil). No ale pak mě to slušňáctví přestane bavit a dám to najevo tak, že prvně seknu panču po tý ruce, co mě zrovna hladí, a pak se jí zaryju drápama do nohou, na kterých jsem do tý doby slastně odpočíval. Takže mě shodí dolů a zaječí NECH TOHO ... číst dál