A pak že holky nejsou slepičí prdelky ukecaný. Takže teď už můžu svoji pověst Krakena a nelítostnýho bitkaře hodit klidně do koše, protože malá Jolanka Půlocásková už na všech frontách roznesla, že jsme se do sebe tak nějak zakoukali. Takže nemá cenu zapírat... no prostě je to pravda. Když to škvrně poprvý vyběhlo z MÝHO bejvalýho pokoje, tak jsem byl připravenej, že ji hned srovnám do latě. Ale ona se přede mnou vůbec nezastavila, ducla mi čumáčkem do čumáčku a kočkové, já byl ztracenej! Mohutnou tlapkou jsem ji lehce poklepal po zádíčkách a na světě byla nová láska. A jak je ta holka statečná. Měla s krvavou ocáskovou tyčkou spoustu bolesti, ale teď už je ocásek dočista pryč a za to jsem moc rád, protože nechci, aby ta moje Jolanka měla trápení. Jakejpaj já jsem Kraken… Kraken je mrtev, ať žije znovuzrozený Vendelín!
2024 ©