Hodně vody v řece uplynulo od mýho posledního zápisu, jsou to už celý 2 roky a ještě kousek. Ale to víte, jednomu se nechtělo pořád něco spisovat, vždyť se toho zase tak moc nedělo. S Jolankou jsme už stará dvojka a ta holka naprosto postrádá cosi jako respekt ke svýmu manželovi. Drzá je jak opice a tak jí někdy musím připomenout, kdo z nás je ten větší a silnější. Trochu se po ní poválím, ale zase jen tak opatrně, nechci z ní mít předložku k pelíšku. Jolča kvičí, protože se nemůže ani hnout a panča si myslí, že ji mučínkuju, ale prdlajs, my si prostě takhle hrajeme a nikdo jinej tomu nerozumí.
Musím se pochlubit, že od toho posledního deníku jsem už neměl ani jednou holou prdel. Tuhle jsem sice zase tak lehce zasmrádal, ale panče se povedlo ze mě ten smrdutej cucek odstřihnout a tak se to obešlo bez větší potupy. U procedury jsem sice protestoval, ale bylo to celkem rychle odbytý. Líbilo se mi, jak kolem nás Jolanka ustaraně pobíhala, myslím, že měla starost, aby se tady neděly nepravosti, ona má totiž na takový věci cit. Panča jí ale řekla, Jolanko nestřečkuj, já ti Vendelínka zase hned vrátím a tak se Jolí nechala ukecat a uklidnila se.
Panča si mě chválí, jak jsem v poslední době děsně mazlivej. Mně to zní trochu jako urážka osobnosti, ale prostě tulit se na klíně, vyvracet k panče hlavu a svítit na ni těma svýma obříma kukadlama, to fakt umím. Občas se s Jolčou pohádáme, kdo si udělá na panče pelíšek. Tady jde džentlmentství stranou a vyhrávám já, ale zase aby to Jolance nebylo kor líto, tak se uskrovním a nechám jí kus pančiných pacek. Panča je na jednu stranu děsně ráda za takovou nálož přízně, ale na druhou stranu jí brzo pod tou naší tíhou přestává proudit v nohách krev, nebo aspoň to takhle říká. Nám to nijak nevadí, klidně se usalašíme i na bezkrevných packách.
Brzo budu mít narozeniny a bude mi už sedm let, páni kočkové, to to letí. Jsem zvědavej, co od Jolanky dostanu, snad to neodbyde jen čumáčkovkou. Nejlepší by bylo, kdyby mi nechala svoji misku s jídlem, ale toho se od ní nedočkám, ona je totiž stejně nadšenej žrout jako já. Naštěstí furt běhá, tak jí to nejde na figuru jako mně. Panča vždycky jen hekne, když mě vezme do náručí, ale já si myslím, že to jen předstírá jak druhořadá hérečka. To páník mě umí popadnout bez hekání, holt chlap je chlap.
Váš velkej, ale né tlustej Vendelín
2024 ©