Tak přátelé, bez dlouhých okolků vám jdu napsat, co jsem nedokončil minule. Abyste věděli, já jsem totiž lovec, i když většinou není co lovit. Ale někdy se jednomu tak poštěstí a něco se nachomejtne. Parádní nachomejtnutí přišlo někdy v létě a bylo z toho velký povyražení. Na balkon nám totiž lítali netopejři. Už kdysi dávno, to bylo ještě za časů šéfa bandy Fandy, se nám povedlo jednoho chytit a přinýst ho panče darem. Nepřejte si vědět, co tenkrát vyváděla. No ale pak na to časem zapomněla a mně se znova povedlo chytit rovnou dva, tentokrát za spolupráce Froda. Ječení se opakovalo, pár nocí byl balkon zavřenej, ale pak se zase panča vzpamatovala a žádný další opatření nenastalo. A tak se přihodilo, že jsem letos v létě zase jednoho chytil, a tentokrát úplně sám. A úplně stejně jako tenkrát jsem si s ním šel hrát na postel. Panča spí většinou jako dřevo, ale na tohle má nějaký radar a tak ji moje hraní okamžitě probralo, sedla si, rozsvítila a ..... zařvala tak nahlas, že nejspíš probudila všechny sousedy v širokým okolí. Páník okamžitě vyletěl, protože mu bylo jasný, co ten řev znamená, vzal si ubrousek, kořist mi sebral a šel toho uhranýho netopejra vyhodit. Jenže pak to mělo pokračování. Druhá panča si vzala do hlavy, že se netopejr musí nechat prošetřit, jestli nebyl vzteklej, protože my děcka žádný protivzteklinový očkování nemáme. A tak ho páník musel vylovit, druhej den ho vezli na posmrtnou prohlídku a nakonec s úlevou dostali zprávu, že netopejr vůbec vzteklej nebyl. Ale jako pomstu, abych už neměl žádnou lítací zábavu, páníci hned koupili takovou hustou síť a tu připevnili na mříž na balkoně, takže teď už tam žádnej netopýr nikdy nevletí. A ani sršouni a vosy a jiná havěť prej. Z čehož jsem trochu přešlej.
Od tý doby byl zase balkón pořád otevřenej a já jsem uvažoval, že se tam nadobro přestěhuju. Někdy chce panča zavřít dveře, protože prej kvůli mě nebude zmrzat, ale pro tyhle případy mám bezva fintu. Honem se schovám do domečku, ze kterýho není možný mě vyloupnout a tak to panča nakonec vzdá a řekne mi, tak si tady zůstaň, trdlo jedno a jde si vzít svetr a extra ponožky.
A takhle to trvalo dost dlouho. V noci se páníci zavrtali do teplý peřiny a panča nakonec byla ráda, že je v pokoji pěkná zima, protože se jí tak líp spalo. Trvalo to až do nedávna a pak se to nějak pokazilo a dveře na balkon jsou už pořád zavřený. Otevřou se vždycky jenom na chvilku a páníci u dveří drží hlídku. A to všechno jen kvůli malý příhodě, která se tuhle v noci stala a já vám ji teď povyprávím:
Byla tma a zima a všichni spali. Balkon byl jako vždycky otevřený a panča spala s pocitem bezpečí, že nikdo nemůže z balkonu dovnitř ani ven. Ve spánku slyšela dusání kočičích tlapiček, ale to je celkem normální situace, někdy se tak prostě v noci honíme, dokud nejsme unavený a pak se teprve jdeme do postele prospat. To dusání se opakovalo docela dlouho a nakonec ustalo a panča ucítila, jak někdo skočil na postel. Poznala, že jsem to já, myslím, že asi podle váhy, když jsem se jí usadil na břiše. Pořád ještě ve spánku doufala, že konečně všechny zvuky skončí a budeme už všichni spát, ale já jsem se na tý posteli furt nějak divně vrtěl, jako kdybych jakože něco chytal. A proč taky ne, máme pod postelí natahanou spoustu hraček, tak si myslela, že jsem si tam prostě jednu z nich ulovil, třeba tuhle, ne?
Radši ale nahmatala mobil, posvítila si na mě a na moji hračku a v tu chvíli UMŘELA. Fakt, nekecám. Ztuhla jako mrtvola, ale pak se zničeho nic probrala a zařvala:
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!
Po tom zvuku by se vzbudily všechny mrtvoly, ale hlavně se okamžitě probudil páník. Panča nebyla schopná promluvit a jenom tím mobilem ukazovala na tu moji hračku. Vy už asi tušíte, že ta hračka byla opravdická myš. Už sice měla svoje nejlepší momenty v životě za sebou a tak neměla jak zdrhnout, ale stejně mě bavilo si s ní pohazovat, jako by byla furt živá. Panča i koutkem oka viděla, jak byla pěkně oslintaná... No, abych to zkrátil, páník na nic víc nečekal, popadl toho umrlce do papíru a hned ho odnesl ven. Když se vrátil, panča byla ještě pořád neschopná promluvit a to asi bylo dobře, protože jinak bych musel poslouchat nějaký litánie a na ty jsem neměl náladu, protože jsem už byl ospalej. Byla hluboká noc přece... No ale panča se nakonec sebrala, i když jsem párkrát myslel, že hodí poblijona. Zuřivě stáhla z peřiny hadry a šla je dát do pračky a pak na ně zase oblíkala nový, no prostě trvalo to pěkně dlouho, než jsem se konečně mohl uložit k zaslouženýmu spánku.
Od tý noci už máme ty balkonový dveře zavřený, protože panča usoudila, že myš musela dovnitř proniknout jedině tudy. Proto taky když je na chvilku otevře, aby se vyvětralo, tak drží s páníkem hlídky se zrakem upřeným ke dveřím. A mně nepomůže ani vytrvalý bubnování na dveře od skříně nebo na balkonový dveře a ani ten nejprotivnější zvuk, brnkání na žaluzie, panču neoblomí. To si radši strčí celou hlavu pod peřinu a čeká, až mě to přejde a ono mě to nakonec fakt přejde, prostě koho by bavilo celou noc se unavovat. Ale stejně vám řeknu, že mě má panča furt děsně ráda a říká mi Kubišánek milovanej, protože když se pomine moje lovecká vášeň, tak jsem prej ten nejhodnější klouček pod sluncem a mám vždycky děsně velkou radost, když se páníci odněkud vrátí, i když jdou třeba jenom na procházku. Pokaždý, když slyším, že přicházejí, tak honem utíkám na chodbu, vyskočím si na botník a čekám, až se mi pokloní, abych jim mohl skočit na záda, nejdřív jednomu a pak hned druhýmu a od druhýho si zase přelezu k prvnímu a takhle to opakuju několikrát po sobě, až nakonec panča řekne Kubíčku, to už stačilo, jo? a nechá mě naposled přelízt na páníka a pak mě vezme do náručí a dá mi hodně čumáčkovek, protože prostě jsem ten její Kubišánek.
A tím bych to asi dneska uzavřel. Mám totiž taky jiný povinnosti, než je lov myší a skákání na záda. Musím dávat pozor, co se děje venku a když to teď nemůžu monitorovat z balkonu, tak jdu aspoň vyskočit ke střešnímu oknu. To mi panča nechá někdy na chvilku otevřený, protože tou škvírou se neprotáhnu a jen doufá, že k nám nějakej ten myšoun nepronikne přes střechu. Tak tohle jsem vám chtěl povyprávět a teď už jdu zase na hlídku.
Váš Evžen, lovec žen, pardon, myší, Kubík