Tak si to představte, že dneska je to prej akorát týden, co jsem byl najitej. Panča mě ráno pochovala a já jsem se už ani trochu nebál, že jsem sebranej a odnešenej, protože to už jsem byl přece dávno, před celým tím týdnem, sebranej a odnešenej. A řeknu vám, že jak jsem se tenkrát bál a na panču jsem syčel, vrčel a prskal, tak teď už se tomu jenom po koťátkovsku směju. Protože čeho jsem se jako vlastně bál?
Za ten týden se událo tolik věcí, že si je ani nepamatuju. Ale hlavně jsem udělal kariéru z krabicovýho koťátka na majitele dvou místností a včera mi do tý jedný místnosti dokonce ještě přibyly takový kamínka, co se strčí do zásuvky a otočí knoflíkem a najednou je všude kolem parádní teploučko. To tam předtím právě už moc nebylo a panča se bála, abych tam pod chloupkama neměl husí kůžičku.
Mám se tady moc dobře. V misce je pořád mlíčko a v druhý misce se střídají nějaký masíka, ale radši mám to mlíčko. Asi že mi to připomíná maminu, který jsem se před tím týdnem nějak ztratil. Ale tahle nová mamina je taky dobrá. Moc se mi líbí, když mě při chování překulí na zádíčka a drbe na bříšku, to se tak rozvrním, že mě musí být slyšet až na druhým konci světa.
Včera jsem viděl něco moc srandovního. Už jsem byl zase přinesenej do svýho spacího pokojíku a panča si sedla ke mně na zem. Já jsem si chvilku hrál a pak jsem si vlezl k ní na klín a ona mi pustila na takový placatý věci nějaký legrační obrázky. Bylo na nich mrňavý kotě, ještě mnohem menší než já a mělo stejnej pelíšek s bambulkama jako já a dokonce si úplně hrálo jako já. Panča mi řekla, tady máš večerníček, Tobiášku. A tak jsme se spolu na toho malýho srandovního kluka dívali.
Jo a pořád dostávám nový věci. Třeba včera mi panča věnovala novej míček. Jeden jsem už měl a ten byl chrastivej a tenhle nechrastí, ale zase se krásně žmoulá. Skoro jako pančina ruka. Panču to baví, když ji žmoulám, ale někdy už kvičí a říká Tobí dost, máš zoubky jako jehličky. Ale přitom mi tu ruku nikdy nevezme, tak to asi moc jehličkový nebude. A taky jsem dostal oběšenou myš. Ta je tak srandovní, houpe se na provázku a já ji honím a když ji chytím, tak se na ni pověsím a houpeme se spolu.
Jo a ještě jsem dostal starou deku a z tý mi panča dělá hnízdečko, abych se tam mohl zavrtat a nebyl tam v tý místnosti úplně ztracenej. A pak se na mě dívá přes to sklo, jak jsem celej zavrtanej a spinkám, až se mi napucanej pupík nadzvedává. To ví, že už zase může jít dělat taky třeba něco jinýho než mazlíkovat malý bambíno, to jako mě. Já se totiž jmenuju Tobiášek, ale to máte slyšet, kolik dalších jmen jsem už dostal. Třeba právě Bambíno, Umpa Lumpa, Kvíčalka anebo když jsem hodně moc roztomilej, tak Zlatíčko milovaný. Ale stejně je nejlepší Tobiášek, že jo?
Tak to jsem se vám vykníkal a už si jdu zase hrát s oběšenkou.
Tobiáš
2024 ©