Tááááák, už vím, co znamenaly ty divný slova karanténa a tři týdny. Znamenalo to, že ještě pořád nejsem seznámenej a obeznámenej s celým barákem, ale znám furt jenom ty dvě místnosti. Ale ve čtvrtek už byly ty tři týdny skoro pryč, né úplně, ale skoro a panča to už nemohla vydržet, tak se rozhodla vzít mě k tomu mučivýmu chlapovi o něco dřív. Jakože pár dní sem, pár dní tam, říkala si. A tak jsme znova vyrazili. Zase jsem byl housenkově zakuklenej, teď už v bundě a ještě si sebou panča vzala radši tašku, kdybych už hodně protestoval, tak aby mě měla kam šoupnout. Ale v čekací místnosti jsem protestoval jen trochu, protože pak tam dorazil pejsek, kterej vypadal skoro navlas stejně jako já, taky byl zrzavej a bílej a tak jsem si ho kamarádsky prohlížel. Panča mi šeptala, že je to bernardýn a ať jsem hodnej, jinak mě slupne jako malinu, tak jsem byl radši hodnej. Protože být sluplej by mě asi nebavilo, tam by to bylo ještě blbější, než být zavřenej doma.
Uvnitř pak mučitel zopakoval všechny procedury od očiček, přes papulu, k ouškům a aj k prdizně, i ten kožíšek si znova poslouchal. Za všechno mě moc pochválil, nejvíc se mu asi líbilo, že tentokrát jsem nikoho nepoškrábal ani nepokousal a nakonec mě ještě i převážil, abych věděl, jestli jsem už povyrostl a potloustl. Potloustl jsem na 1,90 a panča mi řekla ty jeden malej tlustoprdku. Docela se mi to líbilo, tak jsem se neurazil. Panča mě pak vzala do náručí a protiva jí řekl, ať mě takhle drží, že mi dá ještě očkování. Já trubka jsem rozuměl "kočkování" a už jsem se těšil, že se možná budu seznamovat s nějakou další kočkou. Místo toho jsem najednou ucítil, jak mě protiva vzal vzadu za kožíšek a něco mě tam píchlo, ale jenom malinko, tak jsem ani nestihl pípnout. Ale protivec mi to pak dlouho hladil a masíroval a to se mi zdálo, že začíná bejt nějak dotěrnej, tak jsem se ozval a panča místo aby se mě zastala, tak řekla, prosím tě Eliášku, vždyť to musí být příjemný, taková masáž. Tak ať si ji nechá příště udělat sama, ne?
Protivec mě ale na konec toho všeho pochválil. Řekl, že jsem moc hezkej kocourek a vypadám úplně v pořádku a aby prej nějaká Vakcína (to už vůbec teda nevím, kdo je...) měla čas účinkovat, tak mě má panča nechat ještě týden samotnýho a pak už fakt, ale fakticky fakt můžu k těm ostatním děckám. A to prej už uteče rychle, řekla panča. Tak snad jo.
Včera v sobotu jsem měl být podle plánu už seznámenej a místo toho panča s páníkem se mnou zase seděli v kuchyni a měli snídani a já jsem byl hrozně rád, že už je zase ráno a tak jsem tam samou radostí skákal a hrozně rychle jsem vyskočil na stůl a vylil hrnek s kafem a to kafe pak bylo na stole a na páníkových kalhotách a na zemi, kde jsem ho stihl trochu slízat a panča moc nadávala a říkala, že jsem trdlo potrhlý a divokej pošuk a honem mi šla osušit pacičky, abych všude nedělal parádňáckej vzorek na zemi. A že prej se už fakt těší, až bude od tohodle hlídání pokoj. A já se těším, až budu mít pokoj od pokoje. To budeme všichni spokojený, viďte?
Musím ale poctivě uznat, že panča aj páník si se mnou pořád hrajou a taky mi nosí furt nějaký nový věci a hračky. Hodně mě baví víčka od lahví, ale taky je hodně ztrácím, protože jsou takový malý, že vletí pod lednici jako nic. Panča mi je prvně šťourala ven klacíkem a teď mě nechává, ať si je vyšťourám sám, když jsem je tam poslal. Ale moje pacičky nejsou tak dlouhý, aby jim to šlo a tak se tam pod tou lednicí pěkně hromadí.
Taky jsem včera dostal stan. Panča ho chtěla už dávno vyhodit, protože prej byl jetej. Nevím, kam jel, ale jsem moc rád, že nebyl odjetej úplně, protože jinak bych ho neměl a to by byla škoda, je pro mě jako dělanej. Líbi se mi, že do díry, která je ve stropě, můžu prostrčit pacinu a díru udělat trochu větší. Prej až budu propuštěnej, tak stan půjde. Ale nevím kam.
A taky jsem si moc hezky hrál s páníkem. On mě nechává, abych mu okusoval prsty a můžu po něm šplhat jak chci, prostě máme spolu takovou chlapáckou domluvu, že on nebude pořád pištět aaaau jako panča a já zase budu používat zoubky co nejmíň. A docela nám to spolu jde. Prostě chlapi sobě, ne?
Eliáš
2024 ©