Ahoj všichni kočkovatý kamarádi, konečně jsem si našel trochu času, abych vám povyprávěl, co je u nás novýho. Tak hlavně jsem novej já. Proti tomu Eliášovi, co vám tady psal naposled, je mě o kousek míň. Ani byste to nepoznali, ale já to vím. Cítím se zkrátka jinak, tak trochu, jak bych to popsal, no jako kdybych byl holka nebo co.
Může za to panča. Jeden den, už to skoro budou dva měsíce, mě vzala do náruče, dala mi ještě o hodně čumáčkovek víc než jindy a vůbec na mě byla nějak podezřele hodná. Byl jsem rád, protože mi ráno zapomněla dát najíst a tak jsem si myslel, že jsem ji něčím rozzlobil, i když nevím teda, čím... Jenže ona mi nedala nadlábnout ani po těch čumáčkovkách a místo toho mi nasadila kšírky a jelo se pryč. To bylo docela dobrý, jezdit autem mě baví. Vždycky se uvelebím na zadním okně, dívám se ven a užívám si, že lidi z těch aut za náma se na mě dívají a někdy se na mě smějou nebo mi mávají. Jenže ta jízda netrvala dlouho a my jsme skončili bůhví pokolikátý už u Protivy. Naštěstí mě teď moc nemučil, jen, asi aby nevyšel ze cviku, mě něčím píchl a pak už mi bylo všechno tak nějak jedno. Panča mi sundala kšírky a dala mě do zbrusu nový cestovací krabice a zase mi vlepila čumáčkovku a řekla mi neboj Eliášku, já se pro tebe zase vrátím a pak mě tam nechala dočista samotnýho s Protivou, ale vůbec to netrvalo dlouho, protože jsem si jen trochu zdříml a už zase pro mě byla zpátky. Tenkrát jsem poprvý poznal, že je něco jinak a od tý doby vím, že mě kousek chybí, tak jsem vám to přece musel říct. Rychle se koukněte -
a šup zase s nožkou zpátky. Ale tam to je, tam to něco chybí.
Olišák to na mě hned poznal, že jsem byl u Protivy a nechtěl si se mnou hrát. Pořád mě jenom očuchával a trochu si u toho i zasyčel. Možná si myslel, že jsem přestrojenej Protiva a že ho chci takhle obelstít. Ale když už to trvalo dlouho a pořád jsem byl Eliáš, co se nepřeměnil v Protivu, tak syčet přestal a zase se se mnou zkámošil. Panča ho pár dní okřikovala, aby se se mnou nemazlil moc hrubě, ale my kluci přece víme sami, co a jak a kde a proč.
On je Oloušák dobrej kámoš. Když se pereme, tak schválně kvičí, abych měl radost, že ho přepírám a já se zase pod ním převaluju po zádíčkách, aby měl radost, že na mě furt stačí. A nakonec se úplně parádňácky olížeme, aby bylo všem jasný, jak to mezi náma je.
Taky za náma tuhle přišli cizí kočkové. Dívali jsme se na ně přes okno, jako kdyby byli v televizi a dělali jsme u toho trochu kníkavý zvuky. Oloušák byl děsnej hrdina a říkal mi, že kdyby přišli k nám, tak by je pěkně hnal, ale já si myslím, že se ve skutečnosti trochu bál, aby panča to okno fakt neotevřela. Protože to by pak bylo ječení a vrčení a syčení.
2024 ©