5. října 2018

Ahoj lidi, tak mě tady máte. Jmenuju se Eliáš a hned vám povím, kde jsem se tady vzal. I když spousta z vás už to všechno dávno ví.

To šla panča jednou takhle večer hodit nějakou obálku do krabice. Nevím, proč šla tam, kde jsem byl zrovna já a proč ji nevyhodila rovnou doma. Ale bylo dobře, že to neudělala, protože jinak by se přece nesetkala se mnou. A tak to dopadlo úplně nejlíp, jak jen mohlo. Panča přišla a když mě tam v té místnosti uviděla, tak se jí hned zaleskly oči, protože má kočičky moc ráda. A já jsem kočička. Teda klukovská kočička, ale to je úplně jedno. Takže je jasný, že jsem se jí hned zalíbil. Pochovala si mě, dala mi pusu na čelíčko, chvilku si tam povídala s těma lidma, co tam seděli za stolem a za chvilku mě už vezla domů. A to byla moje úplně první jízda tím velkým, co dělá randál a je to nebezpečný pro kočičky, co zrovna přebíhají přes silnici. Pro mě to ale nebezpečný nebylo, protože jsem byl uvnitř na klíně a jel jsem za novým dobrodružstvím.

Bylo to v pátek 5. října roku 2018. V kalendáři bylo zrovna jméno Eliška a tak jsem dostal jméno Eliška. Panča si mě totiž převzala nezkontrolovanýho a tak si myslela, že jsem nějaká zrzavá holka. Doma jsem dostal najíst a všechno jsem zbaštil tak rychle, jako by v té misce nikdy nic nebylo. Pak jsem se natáhl do pelíšku a moc hezky jsem se očistil, aby všichni viděli, jaký se mnou udělali štěstí.

Nechali mě zavřenýho v jedný místnosti, do který mi nanosili spoustu hraček a taky tam byl tunel a záchůdek a miska s granulkama a druhá miska s vodou a ještě mi tam novej páník přinesl tyčku a na ní namotal provázek. Dali mi pusu na dobrou noc a řekli, tak se krásně vyspinkej, Eliško, zítra pojedeme na výlet...

A o tom výletu vám napíšu příště.

Eliáš, dřív Eliška