Dneska byl dlouhej den, kterej jsem trávil úplně sám a sám a panča za mnou přišla až večer. Vymlouvala se na to, že byla v práci, tak doufám, že nekecala a jenom se jí za mnou nechtělo přijít. No jo, jenže když teda konečně přišla, tak mi vůbec nedala večeři. Místo toho mě rovnou pochovala, zase strčila do mikiny a znova se jelo autem za tím protivou. Po cestě jsem si z toho ještě nic nedělal, protože pořád toho bylo za oknem spoustu na pozorování. Ale potom v tý místnosti, kde se čeká na mučení, to trvalo dost dlouho a už mě to fakt nebavilo. Panča mě vzala k rybičkám v akvárku, co tam jsou asi pro pobavení kočiček a naštěstí tam byla jedna velká ryba, kterou jsem pořád pacičkou na skle chytal, tak mi to pak aspoň trochu utíkalo.
A pak už se šlo dovnitř a tam na mě nečekal jenom jeden protiva jako předtím, ale rovnou dva. Prej aby na mě byla přesila, až mě bude první protiva chtít zase bodat jehlou do krku. Jenže to se pěkně spletli a nezmohli se mnou vůbec nic ani ve třech, když spojili všechny síly s tou proradnicí, co si říká panča. A nepomohlo nic, že mi kromě krčku pokazili kožíšek i na pacičce, prostě jsem se nedal a nevydal jsem jim ani kapičku svojí drahocenný krve. Naopak krev ukápla panče, kterou jsem hryzl do prstu, a jednomu z těch mučivců, kterýho jsem parádně poškrábal.
Protiva se nad tím neúspěchem zamyslel (ale spíš si myslím, že už si se mnou nechtěl dál zahrávat, aby se ještě víc neztrapnil) a řekl panče, ať mě nechá tři týdny v karanténě a pak ať mě zase přiveze. A když budu v pořádku, tak prej mě pak může propustit mezi ostatní. Těm slovům jako karanténa a tři týdny jsem moc nerozuměl, ale že budu moct jít mezi ostatní, to jsem pochopil. Tak příště se už snad konečně seznámím, ne?
Eliáš
2024 ©