Tenhle zápis bude asi moc dlouhý, ale když ono to ve zkratce nejde napsat. Víte, bylo to se mnou docela nahnutý. Seběhlo se to všechno moc rychle, vlastně stejně rychle, jako se to seběhlo i u Emičky, Mášenky a Fandy.
Všichni tři takhle najednou přestali baštit a za pár dní už byli na obláčku. Proto se panča strašně vyděsila, když jsem s takovou špatností začal i já. Nechtěl jsem jíst a když už jsem malinko něco snědl, tak jsem to za chvilku zase vyblinkal. Panča brečela, kudy chodila a bála se i jenom pomyslet na to, co mi asi je. Ale i přes ten strach mě musela vzít k bíloplášťovi.
Tam jsme spolu seděli v čekárně a já jsem ani neplakal, ani se nebránil a ani jsem neuhnul, když se k mojí tašce přiblížila nějaká psí tlamina. Když mi ale ten pes tu tlaminu chtěl strčit přímo do tašky, tak jsem na něj přece jen zasyčel a pes uskočil, to panče aspoň trochu zvedlo náladu, když viděla, jak se umím bránit.
A potom už si nás bílopláštík zavolal dovnitř a ptal se, s čímpak jdeme. A myslíte, že to panča mohla normálně říct? Kdepak, ona začala rovnou brečet a mezi vzlykama vykoktala, že mi asi selhávají ledviny. Bílopláštík se zatvářil vážně, vyndal mě z tašky jako kousek nějakýho hadříku a celýho mě proklepával a prošahával, do papulky koukl, očička mi vykulil, do zadečku mi strčil píšťalku a nakonec mi vyholil kousek místa na krčku a ukradl mi trochu krve. Potom panču i se mnou zase poslal do čekárny, abysme si tam počkali na ortel.
Byla to moc a moc dlouhá doba, aspoň panče to tak připadalo, ale když si nás pan bíloplášť zase zavolal zpátky, tak měl na tváři úsměv a panče ještě ve dveřích prozradil – je to dobrý. No a tak se panča celá ulevená a jak v Jiříkově vidění dozvěděla, že mi ledviny vůbec neselhávají a že mám všechny hodnoty moc dobrý a akorát mám nějakou divnou virózu. Uuuuuuuuuuuuuuuuuuf, to byl ale velikánskej balvan, co se jí svalil ze srdíčka. Na virózu jsem dostal píchanec, abych tam nebyl nadarmo a ještě nějaký tabletky a prej do tří dnů bych měl začít normálně baštit.
Kamarádi, baštit jsem začal, to zase jo, ale stejně jsem to pořád zvracel ven. A tak se jelo za dva dny k bíloplášťovi znovu. Tam se pak děly divný věci. Prvně panča málem omdlela, fakt, musela si sednout a druhej bílej plášť jí honem nalil sklenici vody, aby tam sebou nepráskla. Ona se totiž dozvěděla, že mi doma bude muset kapat INFÚZI!! A tak mi bíloplášť i s jeho pomocníkem vyholili pacičku, do ní mi napíchli jehlu a přes ní omotali stahovací ponožku.
Joj, to byla ošklivá doba. Trvalo to celých 5 dní, vždycky aspoň hodinu a já jsem celou tu dobu musel ležet v klidu na sedačce s tou jehlou v pacičce. Od jehly vedla nějaká hadička do takový velký plastový láhve a z tý láhve mi do pacičky kapala nějaká moc dobrá uzdravovací vodička. Už při první dávce se mi do nožiček vrátila rychlost a do tělíčka síla, takže panče, která mě skoro zalíhávala, abych se nehýbal, jsem se vytrhl, páníkovi vyklouzla plastice a já jsem s celým tím nákladem utekl pod postel. No, nakonec mě dostali a dávku dokapali, ale jednoduchý to neměli, to vám povím. Hlavní věc ale byla, že jsem se potom opravdu začal uzdravovat a jedl jsem bez blinkání.
Konečně přišel poslední den kapání a panča mi mohla sundat stahovací fusekličku, vytáhnout tu jehlu z pacičky ven a odfouknout si. Jenže si odfoukla moc brzo, trable ještě neskončily. V noci jsem nemohl spinkat, pacička byla moc oteklá a ani jsem si nemohl sednout, jak mě bolela. Vypadala jak veliký Y, dole uzounká a nahoře zase moc veliká. Asi byla fusekla moc utažená a tak se to takhle pacičce přihodilo.
Jejda, to zase byly nervy. Panča volala ve 3 hodiny v noci plášťovi, aby třeba už ráno nebylo pozdě. Ten ji uklidnil, že se tohle někdy stává a kdyby pacička do rána nesplaskla, tak ať přijedeme. A kamarádi, jak jsem to slyšel, že bych měl zase někam rázovat, tak jsem radši pacičce poručil, ať se kouká smrsknout a ona to opravdu udělala. Já jsem se pak konečně uložil, panča mě ještě zkontrolovala a šla celá vystrašená spát. Ráno se koukla a pacička už nebyla jako Y, ale jako normální I, prostě pěkně foremná, dobře tvarovaná, dočista ladná Frodíkova pacička.
No a to byl konec mým trablům a už mě nechte na pokoji, jsem z toho celej upísmenkovanej.
Váš konečně uzdravenej Frodík
2024 ©