Jmenuju se Frodík, řečený Blahorodík, a přišel jsem do téhle kočičí domácnosti 4. prosince 2004. Byly mi teprve asi tak 3 měsíce a byla mi velká zima. Nějak jsem vycítil, že tady mě budou mít rádi a proto jsem mňoukal venku pod schodama s takovou chutí usilovnou, že mě panča, která se zrovna sprchovala, i přes tu vodu uslyšela. Honem vylezla z vany, utřela se a běžela se podívat, kdo to tam venku tak vyvádí.
Zpod schodů na ni vykoukla hlavička s vyvalenýma kukadlama, po ní následovaly packy, tělo a ocásek a šup, na nic víc jsem nečekal a už jsem byl uvnitř. Tam jsem dostal napapat i napít, pak jsem se usadil na rohožku u vany, očistil jsem se, aby všichni viděli, že nejsem žádnej špindíra a aby mě chtěli, stulil se do klubíčka a hned usnul, takovej to byl pro mě zážitek. A už jsem odtud vůbec nikdy neodešel. Moc se mi tam líbí, prvně tam se mnou byly dvě kočičí holky Máša a Emička a taky kluk Bertík, ale ti všichni už jsou na obláčku.
Potom postupně přibyl Fanda, Kuba, Vendelín a Jolanka, ale než tahle parta dorazila, tak ze mě byl už docela velkej mazák. Do panči jsem děsně zamilovanej, asi proto, že zrovna ona mě tenkrát uslyšela. A tak jsem její velkej závisláček, na kterýho nikdy nedá dopustit a nad kterým drží neviditelnou ochrannou ruku.
A tady jsem ještě s Bertíkem, to jsme spolu takhle tábořili ve skříni a hráli si na panelák.
2024 ©