Mám stížnost na panču, ale nebudu to tady nudně a dlouze sepisovat. Místo toho vám zazpívám žalm, který jsem na toto téma úplně sám složil. Melodii jsem ukradl panče, protože ta osoba si na tuhle notu pořád, a tím myslím POŘÁD, prozpěvuje různý verše o nás klucích a holce a tak si to už provrtalo dírku i do mojí hlavy. Je to na písničku Když jsem já šel tou Putimskou branou, kdybyste si třeba chtěli zažalmovat se mnou.
Tuhle jsem si zahrál na gangstera
a v křoví jsem ulovil ještěra.
Schoval jsem lup do pusy
na pozdější pokusy.
Panča ovšem zaječela KUBO!
MALÁ, ČERNÁ, NENAŽRANÁ HUBO!
Hned to vyhoď z papuly,
máš doma dost granulí!
Při těch slovech chytla mě za hlavu
a ještěr tak přišel o popravu.
Až si příště budu hrát,
nebudu už panču zvát!
Netvor z pusy v sekundě mi utek
a tím pádem já mám dobrý skutek.
Co pak bylo, čtěte dál,
to už jsem se jenom smál.
Ještěr zalez do zdi za dlaždici,
co byla odchlíplá za lavicí.
Panča málem omdlela,
když ho mizet viděla.
Tam ještěrka nepřežije přeci,
proto panča na kolenou klečí,
volá zpátky příšerku
(to mám doma hysterku...)
Ještěrka však nedala si říci
a tak panča přišla o dlaždici.
Nastoupila s kladivem,
a ta dlážka? Čert ji vem!
Všude potom byly samý kousky,
až se mi z té akce třásly fousky.
Takovýho rámusu
kvůli jednomu kusu...
Když ještěrka zachráněná byla,
panča se už celkem uklidnila
a když střepy sbírala,
tak si cosi zpívala.
Jaké že má odpoledne perné
a že za to může dítě černé,
co je velký uličník...
Tak tomuhle říkám DÍK!
Beze mě by tam byl nepořádek
a o tom je přece těch pár řádek.
Tím se loučím pomalu
a čekám na pochvalu.
Váš, navěky věků dočista uzpívaný Kubík
2024 ©