No nazdárek, tak se vám už zase hlásím. Lidi, mně se vám v tom novým domově tak líbí. To byste nevěřili, jak jsem tam důležitej. Když se jen na chvilku schovám, tak už všichni lítají po celým baráku a volají Kubííííííí. To je jasný, vadí jim, že mě nemůžou chovat. Takže já pak za chvilku vylezu, udělám děsně prohnutej a úplně pravej kočičí hřbet a jdu se jim otřít o nohy, aby věděli, že už jsem zase tady.
S klukama jsem už jedna packa a včera jsem měl s Fandou dobrodrůžo. Byli jsme spolu na balkoně a pozorovali takovýho něco divnýho. Fanda pak říkal, že to byl motýl. On to ví, protože ví všechno. A tak jsme se na něj dívali a jak jsem se k němu celej přibližoval, tak jsem už najednou vůbec nebyl na tom našem šplhadle, ale normálka jsem visel na mříži, až to vypadalo, jako bych chodil ve vzduchu. Panča honem letěla pro foťák, aby na mě měla památku, kdybych třeba spadl. No ale to bych stejně spadl jen na balkon a tam by mě přece zase našla. Jo, motýl pak odletěl a tak aby nám to s Fandou nebylo líto, trochu jsme se pohonili. Jednou já jeho, pak zase on mě. Jsme už totiž spolu kamarádi, víte? Chceme přibrat do party i Frodíka, ale ten kolohnát se mě furt a furt bojí nebo co.