Nooo, tak tomu říkám deníčková pauza, skoro tři roky jsem mlčel jak ryba, ale už nebudu! Páč i já mám co říct světu. Panča mi prvně řekla, že prej už žádnej další extra blog zakládat nebude. O to jsem se jí ale snad ani neprosil, nebo jo? Jen jsem chtěl trochu prostoru na svoje zážitky, aby i budoucí generace z mýho bohatýho života něco měla. Jenže panča nám třem klukům ten blog nakonec stejně založila a vlepila sem i ty starý zápisky. Tak paráda, konečně si budu mít kam svěřovat svoje klukovský tajnosti..
Novou psací éru zahájím bezva akcí, co se stala hned na začátku léta. Byly horký dny i horký noci a balkon zůstával celou dobu otevřenej, abysme se my dva horní kluci, to jako já a Frodo, mohli nadýchat aspoň nějakýho vzduchu. Ale to panča ještě nevěděla, že kromě vzduchu nás čeká na balkoně dočista parádní dobrodrůžo. Už jsem to sice kdysi zažil, takže to nebyla úplná novinka, ale to jsem byl tenkrát ještě vyjevený škvrně a už jsem to stejnak zapomněl, takže teď to bylo jako nový.
A o co teda šlo? No prostě na balkoně nám začaly lítat myši. Helejte, já vím, že normální myšové nemaj křídla, ale tihle je měli, jako že se Kuba jmenuju. Prolítávali k nám skrz mříže, co na tom balkoně máme, abysme v noci necestovali pryč, a taky se ti divní myšové schovávali za bedněním pod střechou. No já z toho byl celej vyjevenej a zrovna tak Frodo, tomu se i brada třásla a dělal viviviviviii nebo tak nějak mi to znělo. Abych to zkrátil, vzájemnou spoluprací se nám podařilo dva lítací myšouny chytit a donýst je panče na ukázku. Ten jeden se ještě mlel, ale druhej už s náma vůbec nemluvil. Zato panča, no to jste měli slyšet ten ryk, ještě teď se mi z toho ježí kožíšek. Ječela jak siréna, co ji pouští každou první středu v měsíci a myslím, že tím spoustu obyvatel města Jihlavy zmátla, protože první středa v měsíci vůbec nebyla. Páník musel toho hejbavýho myša honem odnýst ven a doufat, že se tam vzpamatuje a toho druhýho, uraženýho nemluvu, co mu už nebylo pomoci, hodil do popelnice. Bohužel, tímhle zážitkem nám klukům sklaplo a bylo po srandě. Panča zabouchla vždycky se smrákáním balkonový dveře a otevřela je zase až ráno, až ti myšové, co jim bůhvíproč říká netopýři, byli už pryč. A takhle to pak bylo moooc dlouho, do tý doby, než viděla, že už ty její netopejry nevidí. Řeknu vám, že je bez nich na balkoně nuda a tak aspoň zkouším chodit po mříži jako spiderman a dělat si nějakou legraci sám. Ale to víte, myš s křídlama je myš s křídlama, to jen tak něco nenahradí.
Zdraví vás bezmyšovej Kubík