Já jsem pěkně prosím Kubík a lidi mě našli v lese. Nikdo neví, jak jsem se tam dostal, ale ty lidi, co mě našli, si myslí, že mě tam někdo dovezl a nechal být. Téda, tohle se ale přece malým kocourkům nedělá, vždyť jsem tam mohl klidně umřít. A to by přece byla škoda, když se tak na mě podíváte. Naštěstí mě teda někdo našel a dovezl mě k jiným lidem, kteří mají kočičky moc rádi a doma mají už pár dalších kousků a tak prej jestli bych se k nim ještě nevešel. No jasně že vešel, vždyť jsem úplně malinkej. To všechno se událo v neděli 27. září 2009 a tak v tenhle den budu vždycky slavit svoje narozeniny. To přece je, jako bych se znova narodil, no ne? A tak teď jsem už ve svým domově a moc se mi tady líbí. Lidi mě mají rádi a kočičky se mě trochu bojí, což je fakt legrační, vždyť jsou o moc větší než já. Jsem takovej všudybyl, co se plete pod nohy, ale to já si jenom hlídám, abych se zase neocitl někde sám.
P.S. Na titulní fotku v kloboučku jsem moc hrdý. Klobouk pro mě vyrobil pan Fanfán a dostal jsem ho při příležitosti pasování do klubu mušketýrů. Podobně krásné pokrývky hlavy jsme od Fanfánka dostali všichni, však je u Froda i Vendelína taky uvidíte. 
2024 ©