9. května 2017

Hele kamarádi, víte, co se stalo? Malá nehoda se stala a panča si položila otázku: no je tohle vůbec možný??? Asi vás teď tak trochu zajímá, co to bylo a proč se tak divně ptala, viďte? Nebojte, nic zlýho se mi nestalo, nožičky mám pořád čtyři, ušiska dvě, ocásek jeden a papulu stejně upovídanou jako předtím. Ta nehoda se totiž nestala mně, ale stříbrným tyčkám, co rostly ze zdi v koupelně. Byly tam a najednou spadly.

Udělalo to velkou ránu. Panča se lekla a odskočila od žehličky. Vendelín se lekl a přestal se vyvalovat na posteli. Kuba se lekl a přiběhl se podívat do koupelny. Já jsem se lekl a honem jsem utekl z koupelny. Frodo a holka Jolanka se nelekli, protože byli dole a nic neslyšeli. Ale vůbec nevím, proč ty tyčky spadly. Prostě jsem si přes ně skákal na okno jako vždycky a nikdy nebyly upadlý a najednou bumbác a už se válely po zemi. Panča neví, jestli to bylo při mojí cestě nahoru nebo dolů, ale i kdyby to věděla, tak jí to ty tyčky stejně zpátky k životu nepřivede. Hlavní věc je, že nebacily mě, protože být tyčkou praštěnej, to by se mi všichni smáli. Panča pak vznesla ten dotaz, co jsem napsal na začátku, protože si vzpomněla, že zrovna takhle se s tyčkama nepohodl i její Fanda, co tady bydlel dřív. Ten přes ně taky takhle skákal a taky mu situace jednou nějak vyklouzla z paciček. A panča se teď trochu strachuje, že budu rošťákovat stejně jako ten Fanda. Ale stejně si myslím, že se na to spíš těší.
Jo a prej ze mě roste oprskloun obecný, říkala taky. To když mě ukazovala jako importovaný zboží nějaký tetce dole pod balkonem a mě už nebavilo bejt vystavovanej, takže jsem ji kousl a škrábl. Panča zaječela, odhákovala mě z ruky a řekla - Olišane jeden, z tebe normálka roste oprskloun obecný!!! Tak vidíte, že to řekla a že jsem nekecal. 
Někdy mě musí panča natočit, až se budu prát s Vendelínem. To vám je taková sranda. Asi jako když si představíte, že se spolu válí meloun s malinou. Já jsem ta malina, aby bylo jasný. Akorát nejsem takovej měkkej, tak mě meloun Vendelín nerozmáčkne, ale panča si někdy myslí, že jo a že pak budu ještě placatější, než jsem teď. A tak abych nabral pořádnou sílu a změnil se z hubenýho žížaláka v pořádnýho chlapa, dělám pro to, co můžu. Jím ze svý misky takovým fofrem, že než panča nandá ostatním, už mám hotovo. A pak jdu jíst z ostatních misek, jenže panča mi to pořád kazí a jak vidí, že cpu sosáček do jídla, co není moje, tak mě odnese pryč. Takhle se ale nikdy nevykrmím. A přitom mě to jídlo tak baví. Vážně, je to ještě lepší než hraní nebo mazlení.
Naučil jsem se bezva fintu, jak na panču, když mám hlad. Koukám na ni tak upřeně, že mi panča začala říkat Kobro a po chvilce významných pohledů začnu používat hlasitý projev. Prej ta moje fistule je úplně k sežrání, ale to moc nechápu, jak se to myslí, protože já jsem se toho teda zatím ještě nikdy nenajedl. Takže fistuluju a fistuluju, až se panča vzdá a řekne mi, tak pocem, ty můj malej otesánku. A já si po těch slovech povyskočím jak hříbátko a utíkám panče ukázat, kde mám prázdnou misku. Takže možná budu nakonec přece jen trochu vykrmenej.

Váš pořád hladový Olinek