Hlásím, že prdizna pomalu zarůstá. Tuhle jsem si to místo důkladně prohlížel a se zklamáním jsem zjistil, že stříbrná barva už je nadobro pryč. No tak fajn, teď už nemám fakt nic než holej zadek. Jinak se ale nemám špatně. Nahoře žije smečka chlupatejch, se kterýma si pořád moc nerozumím a tak i kvůli tomu mě za nima panička teď vůbec nepouští a já mám svatej pokoj. Dostanu najíst, napít, jsem v teplíčku, když přijdou člověci domů, tak si rozdělí služby a jeden si hraje s partou nahoře a druhej přijde za mnou, abych se nenudil. Co já jim budu troubit, že se fakt nenudím, protože je tady toho k objevování víc než dost. Pak si skočím k někomu na klín, většinou teda k panče, protože ona si na něj furt poplácává a říká mi Venoušku hop, no a tak jí teda udělám radost a hopnu tam. No a panča mě hladí a já předu a poslouchám povídání o tom, jak jsou ty ostatní kočičky moc hodný a že mi s nima bude dobře a že nesmím bejt rváč a...... a..... promiňte, ale víc toho nevím, protože po chvilce mě ta ukolíbavka vždycky uspí a já chrápu jak starej vožrala. Tuhle se mi zdálo o tom, jak jsme se s šéfem poprali a skutáleli se přitom ze schodů, to vám byl tak živej sen, že mě z toho ještě teď trochu bolí žebra. Jo, nevíte, co to znamená, když panča říká, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají?? Těmhle člověckým průpovídkám vůbec nerozumím.
Váš nevzdělanej Vendelín
2024 ©