Ach jo... určitě vám Jolča napsala, jak jsme s pančou válčili, když nám matlala nějakej blivajz do vočiček. Sice jsem se bránil, co to šlo, tasil jsem drápky, cenil zuby, ale nic nebylo platný, ta naše sadistka mě vždycky stiskla mezi kolenama, natáhla mi vočíčko dolů a šup, už to bylo. Teď už mám očadla zase jako dvě zrcadla, ale zdálo se panče, že jsem prej nějakej nekrakenovskej. Ani s Jolčou jsem si nehrál a furt jsem jen ležel v pelíšku. Když ke mně panča položila ucho, tak jsem jí do něj pěkně vnitřně zachrchlal a navrch jsem měl nějakou horkou hlavičku. No a tak mě včera sbalila a odvezla na výlet. Myslel jsem, že výletová přebornice u nás bude Jolanka, ale nějak se to převezlo na mě. U bílopláště mě posadili na stůl a já jsem se na toho chlapíka důvěřivě podíval. V mým pohledu bylo něco jako - tak hele, jsme oba chlapi, tak se vyprdni na panču a nech mě na pokoji, né? Ale bíloplášť tomu pohledu evidentně nerozuměl. Poslechl si mě a řekl, že chrchel rozhodně slyší taky a navíc mu pískavá tyčka v mým zadku oznámila, že mám vysokou teplotu. A tak mě za trest dvakrát píchl pod kožíšek a panče taky za trest přibalil pro mě nějaký bonbony. Vsadím se, že nebudou vůbec dobrý, ale budu je prej dlabat celých 10 dní. Nemám já to pech?? Tak držte tlapky, ať už se pak dočista a nadobro uzdravím a můžu zase svoji vendí lásku k Jolance projevovat naplno a bez zábran.
Váš Vendelín, vůbec né Prdelín a už naprosto vůbec né Kraken!
2024 ©