Dneska je velkej den, kamarádi. Slavím narozeniny, stanoveniny, příchodniny a jmeniny. Je to totiž akorát sedm let, co jsem se - coby stanoveně dvouletý - rozhodl, že támhleta osoba, co jde proti mně, vypadá přesně tak, jak by mohla vypadat moje budoucí nová panča a já teda že budu její. Stalo se tak 20.10.2010 - všímáte si, jaký jsem si pro nastěhování zvolil parádní datum?
Panča mi dneska hned časně ráno, když vstala (bylo teprve asi 10 hodin), dala pusu na čelíčko a řekla mi Vendí, všechno nejlepší, ty můj máničko jeden, pak mi načesala vlasy, protože to mám rád a taky abych byl oslnivě krásnej a... a... a to bylo všechno, ale slíbila, že večer mi dá extra porci gourmetka. Ale zase né moc extra, protože jsem už dost vyrostlej a nechce, abych byl kor moc přerostlej, hlavně prej do šířky.
Už bych ani nespočítal, co všechno jsem tady za těch sedm let zažil a kolikrát jsem měl oholenou zadnici, ale teď už mě to dlouho nepotkalo, tak to radši nebudu ani připomínat. A zrovna tak je zapomenuto, že jsem kdysi býval Krakenem. Teď o mně panča říká, že jsem ten nejhodnější kluk pod sluncem. Fakt. Kdo jinej by si taky nechal líbit to, co si nechávám několikrát za den líbit já? Tím myslím toho posledního floutka, co k nám přišel letos v dubnu, Olina. Nějak si mě vybral za svýho rvačkovýho parťáka, i když byl na začátku proti mně sotva poloviční. A tak se spolu kamarádsky rveme, koulíme se po sobě a někdy i kvičíme, ale nakonec se vždycky zase rozdělíme, upravíme si pocuchaný účesy a všechno je dobrý. Jedna z takových rvaček je třeba TADY, koukněte na to a dáte mi za pravdu, že jeden (to jako já) musí bejt fakt svatej, aby tohle pořád snášel.
Taky jsem slyšel, že se ze mě NA STARÝ KOLENA (tak to bych si vyprosil!!!) stává opět kotě. No dobrá, panča má asi s tím kotětem pravdu (ale starý kolena si mohla odpustit!), protože když nám pouští po zemi světýlko, co se nikdy nedá chytit, tak ty druhý vyrostlý kluky, Kubu a Froda, to vůbec neba, ale já u toho předvádím hotový cirkusový číslo. Po těch mých chlupatých tlapkách mi to totiž parádně klouže a tak letím za světýlkem stylem vystřelená dělová koule a půl cesty se pak vezu jako na sáňkách. Olin chytá světýlko se mnou a tak se u toho sem tam srazíme, poválíme se spolu po zemi a pak se zase rozdělíme a pokračujeme v lovu. Panča by nás moc chtěla natočit, ale prej to nejde, protože to světýlko lítá nejlíp v úplný tmě a tak by nebylo nic vidět.
Nová věc je pro mě taky to, že chodím ven. Teda jenom na kousek venku a dál prej ani krok, ale už párkrát se mi povedlo proklouznout na zahradu, když někdo otevřel posunovací vrata. A to pak musí nastoupit páník, protože nikdo jinej mě neumí chytit tak parádně jako on. Když mě nese odchycenýho zpátky, tak se panča vždycky chechtá, že prej vypadám jako přerostlý mimino a páník je veselej, že se od něj nechám takhle nosit. Je to taková naše hra a nemůžu ji zkazit, přece se my chlapi nezradíme.
Taky jsem už dávno uzavřel mír s Frodem. My dva jsme si nikdy moc nekápli do noty a tak jakože kámoši z nás už asi nebudou, ale klidně si lehneme k panče na postel těsně vedle sebe a panča má potom dilema, jestli má bejt šťastná, že se naše vztahy takhle vyspravily nebo nešťastná, že si nemá kam lehnout. Ale zatím se vždycky nějak vešla, stačí vystrčit jednu nohu z postele a druhou hodit třeba přes páníka a je to, žádný drama bych v tom neviděl. Tady jsme aj s Kubou.
S Jolankou se má situace tak, že ta holka už mě nebere za svýho jedinýho prince. Dřív na mě mohla oči i jazyk nechat, pečovala o mě a dbala na moji frizúru a teď bývá tak trochu nafrněná, jako někdo, kdo má k dispozici i jiný kámoše. Já jí nabídnu přátelský očuchání a ona se pronese kolem mě, jako bych byl neviditelnej.
Myslím, že je takhle nafrněná od tý doby, co zkrotila Olina, nějak jí ten úspěch stoupl do hlavy. A hodně času s ní teď tráví i Frodo, protože ten s ní je dole, když není nikdo doma. Tím pádem si prostě asi nějak myslí, že si mezi náma pánama může vybírat. Svět je vzhůru nohama, to si myslím já.
Panča je teď nemocná a tak je s náma doma. To je dobrý, myslel jsem si prvně, budeme chodit ven, bude víc krmení a tak. Jenže ona pořád spí a ještě si dá klidně pod peřinu i hlavu, abysme ji prej nerušili. Je pravda, že Frodo, kterej chce pořád chodit ven, vyluzuje u dveří tak úchvatný sonety, že by s tím klidně mohl vystoupit v národní opeře, ale ani to mu není platný.
Taky spím rád, takže tomu docela rozumím. Na posteli se spí dobře, ale ještě líp se mi odpočívá na nějaký podložce, co leží na posteli, tím jako myslím panču nebo páníka. Dlouho mi trvá, než se na takový podložce usadím, protože se pode mnou pořád mele a heká a zdá se mi, že slyším slova jako Vendeláči, slez dolů, nemůžu dejchat!!!, ale nakonec si vždycky to podložkový místo vydobydu a to pak předu tak nahlas, že je to slyšet až někde ve Spytihněvově. To místo jsem si teda vymyslel, vůbec nevím, jestli někde je, ale jestli je, tak tam to moje spokojený vrnění fakticky určitě slyší. No a na týhle člověčí podložce vydržím tak dlouho, dokud se podložka konečně nepřetočí a já nesklouznu.
Jo a včera tady byl chlap. Byl úplně celej černej jako já, akorát myslím nebyl tak vlasatej jako já. A navíc byl děsně špinavej. Podíval se na mě a řekl - ty jo, kočko, ty by ses mi hodila na čištění komínů, hahahahaha.... A smál se tomu, jako kdyby to bylo něco šíleně legračního. Panča ho usadila, že nejsem žádná holka a do toho našeho plynovýho komína bych se stejně nevešel. Ale ten černej chlap se stejně pořád smál a panča mi pak pošeptala, ať si z toho nic nedělám, že je asi nějakej divnej. Aspoň jsem mu za to vlezl do tašky a nechtěl jsem se hnout, ani když z ní potřeboval nějaký papíry. Dokonce jsem na něj zavrčel, když mě chtěl vyndat. Jsem snad nějaká veřejná věc, aby na mě mohl sahat každej, i takovejhle obejda špinavej? A tak mě nakonec zase musel vytáhnout páník, ale tomu jsem to dovolil.
Takže tohle by bylo tak nějak rychloshrnutí všeho, co jsem vám přišel ze sebe vymňouknout a teď jdu na chvilku na sluníčko. Panča říkala, užívej si ho Vendelínku, dokud svítí.
A tímto se loučí Váš užívací, odhadnutě devítiletý Vendelín
2024 ©