26. října 2010

Napsal Parta klučičí (») 9. 9. 2015 v kategorii VENDELÍN, přečteno: 387×
1801399-894458340571822-5833634632095623101-o.jpg

No to vám byla seznamka, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Panča mě po tý mojí samotce konečně vzala z pokojíčku a jala se mě představovat ostatním členům skupiny. Naše vzájemné setkání bych popsal asi takto:

1. Máša se na mě koukla, pomyslela si něco jako „UŽ ZASE???“ a klidně si jedla dál z misky, jako by se nechumelilo. Ona je totiž na nový přistěhovalce zvyklá a nikdo ji nevyvede z rovnováhy. Vycítil jsem z ní autoritu a tím pro mě Máša  byla tabu.

2. Emča se na mě ani nekoukla, protože pro ni není nic důležitější než jídlo, kterýmu se věnuje skoro pořád. To mě trochu rozezlilo a tak jsem po ní skočil a lehce ji plácl po zadnici. Emča vyskočila, zasyčela na mě děsnou sprostotu a panča mě přísně okřikla, že tohle nesmím. Navíc mi pohrozila prstem.

 3. S Kubou jsme se místo nudného přivítání semleli v jednom černým chuchvalci, až bylo víc chlupů na zemi než na nás. Panča ječela NECHTE TOHO, zkoušela nás od sebe rozehnat a nakonec se jí to povedlo. Jako bonus z této události si odnesla roztomile potrhanou kůži na rukou.

 4. Frodo okamžitě, jak mě uviděl, zalezl pod postel a odmítal se jít představit. Moje extempore s Kubou ho utvrdilo v tom, že jeho rozhodnutí bylo správné.

 5. Fanda se rozhodl uchopit situaci s vetřelcem do svých tlapek a neohroženě na mě zavrčel, což mi dodalo adrenalinu do žil. Zaujal jsem bojovou pozici a v následující chvilce jsme se ve vzájemném objetí kutáleli dolů ze schodů. Panča už řvala přímo hystericky, byla v tom řevu směs hrůzy, vzteku i strachu a letěla za naším klubkem dolů. Tam jsme se konečně pustili, páč jsme uznali, že to by pro začátek stačilo. Panča mě popadla a odnesla zpátky do pokojíku, tam mě zkontrolovala a zjistila, že jsem celej. Pak se vrátila k Fandovi a zjistila, že ho kousek chybí, protože má na boku kousanec. No jo, no, trochu jsem to s tou náruživostí přehnal, to se přiznám.

Fanda potom musel s pančou k bíloplášťovi, aby se mu podíval na tu jeho ďouru a já jsem i nadále zůstal dole v pokojíku. Panče to bylo moc líto, protože si myslela, že to půjde líp, ale prej to nebudeme vzdávat a to by bylo, abysme se spolu nezkámošili, haha.

Váš už trochu seznámenej Vendelín

1655638-766729753344682-356473302-o

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a dvanáct