Je neděle, jsem tady třetí den a líbí se mi tady. Panča s páníkem jsou na mě hodný a dneska mě ani nevzali k žádnýmu mučitelovi. Místo toho mi panča otevřela dveře od toho mýho pokojíku a pustila mě k sobě do kuchyně, abych prej měl nějakou společnost, až bude vařit. Páni, to bylo vzrůšo, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat dřív, abych nic nezmeškal. Panča by prej přísahala, že jsem se najednou hrozně rozmnožil a byl jsem všude. Tak schválně, jestli si vzpomenu, kde všude to bylo:
-
U panči za nohama, takže prej nemohla udělat krok, aby mě nezašlápla.
-
Na lince, když tam něco krájela.
-
V dřezu, když tam oplachovala nůž.
-
V myčce, když ji otevřela, aby tam dala talíř.
-
Ve skříňce, když vytahovala pánev.
-
V troubě, když z ní vytahovala plech.
-
Na stole, když si tam odkládala nějaký věci.
-
Na židli, když si na ni chtěla vysíleně sednout.
-
Na okně, když chtěla zalít kytky.
-
U dveří, když chtěla na chvilku nenápadně odejít.
-
V šufleti, když si chtěla vzít lžičku.
-
V pánvičce, když do ní něco hodila.
-
Šplhajícího po nohách, když se mi zdálo, že zezdola není nic vidět.
-
V ledničce, když z ní brala hořčici.
-
Na zemi, když jí hořčice spadla.