Období: září 2015

Co to slyším? Prej zítra pojedu na výlet autem? Už zase? Vždyť jsem se vezl nedávno. Panča mě hladí a říká, že pojedu na fikanou a že se nemám ničeho bát, protože pak mi doma bude prostě líp. Ale na co? Proč? Vždyť mně už je dobře. Breber jsem se zbavil, červi ze mě taky vylezli, s ostatníma chlupatýma je to už přece jen na lepší cestě, tak o co jde? Já o žádnou fikanou nestojím, kor když nevím, co to je. No tak potom vám povím. číst dál

No to vám byla seznamka, na kterou nikdo jen tak nezapomene. Panča mě po tý mojí samotce konečně vzala z pokojíčku a jala se mě představovat ostatním členům skupiny. Naše vzájemné setkání bych popsal asi takto: číst dál

Tak mám za sebou první den v novým domově. A co jsem zažil? Zatím teda nic moc. Je mi malinko šoufl po tom kápnutí, co jsem včera dostal a tak hodně ležím v pelíšku. Když přišla panča domů a pomuchlovala se se všema kočičíma kouskama, tak šla honem za mnou a pochovala mě a moc mě pochválila, že jsem se vyčural a vyhromádkoval na záchod a ne někam jinam a hladila mě po zádíčkách a říkala mi Venoušku a já jsem u toho strašně nahlas předl a bylo mi moc dobře. Ještě se prej dvakrát vyspím sám v pokojíčku, ale pak už bude neděle a to mě panička seznámí s děckama. Jejda jejda, snad se jim budu líbit. Už teď pořád chodí jako nějakej pešek kolem dveří, kde bydlím a čmuchají čmuchají kočičinu. Kubovi se z toho prej naježil celej ocásek a Fanda zavyl něco jako NECHCUUUUUUUUU. Ale já se na ně pak podívám, mňouknu jim ahoj a to by bylo, abych se jim nezalíbil. číst dál

Motto:   číst dál

Mám za sebou velký dobrodrůžo, který panču málem stálo zničení nervové soustavy a asi se nikdy nedozví, co se vlastně stalo, protože já jí to neřeknu a nikdo jinej to neví. A o co jako šlo? Prostě jsem si udělal asi sedmihodinový výlet. číst dál

Tenhle zápis bude asi moc dlouhý, ale když ono to ve zkratce nejde napsat. Víte, bylo to se mnou docela nahnutý. Seběhlo se to všechno moc rychle, vlastně stejně rychle, jako se to seběhlo i u Emičky, Mášenky a Fandy. číst dál

Kamarádi, už se asi nejmenuju Frodík. Panča mě pochovala, pohladila mě, dala mi pusu a řekla mi, ty můj malej Seniorku. Co to je za prdlý jméno? Kdo tohle kdy slyšel? Já chci zůstat Frodíkem a basta. číst dál

Neděle je podle mě den klidu, ale panča se toho vůbec nedrží. Včera ráno mě s páníkem zmermomocnila a napresovala do tašky. Udatně jsem se bránil a hlavu jsem pořád vystrkoval ven, ale při přesile dva na jednoho jsem nakonec prohrál a skončil v tašce úplně celej. A jelo se za bílopláštěm, protože kamarádi, už měsíc skáču po třech a pravá přední pacička mě nějak nechce poslouchat. Někdy teda jo, třeba dva dny jsem po ní běhal jako kdybych zapomněl, že mě zlobí, ale teď už jsem ji zase měl zvednutou a hopsal jako nějakej bláznivej srneček. Už jednou jsme s tím za bílopláštěm byli. Ten mi packu zkontroloval málem i zevnitř, promačkal mi tlapičkový polštářky, koukl se mezi drápky, cvičil se mnou jako nějakej rehabilitační bratr, ale nic nezjistil. No a protože se to takhle vleklo a nezlepšovalo se to, tak jsem teď dostal nějaký hnědý bonbonky, že prej na artrózu. Takový slovo jsem v životě neslyšel a vůbec se mi nelíbí, ale bonbonky jsou dobrý. Mají sýrovou příchuť a panča mi je drtí v takovým hrníčku s paličkou  a dává do gourmetka a já se po nich můžu utlouct. Budu je brát celý měsíc, tak to si jich užiju. Ale hlavně, aby se ta pazoura spravila, po čtyřech se běhá přece jen líp. Nechci zůstat už napořád Kulhánkem. číst dál

No nedivte, se, že píšu až celých 7 let od mýho příchodu k nám. My jsme si totiž deníčky dřív nepsali, to zavedl až Fanda a ještě ke všemu si je psal jenom on, takže já nemám skoro žádný zápisky. Mně to ale vůbec neva, hlavně, že mě má panča ráda. A víte, co je novýho? Oslavil jsem už sedmé narozeniny. Mám je teda jako skoro všichni u nás jen tak odhadnutý, abych nebyl škodnej, ale tak mi to úplně stačí. Panča tomu stejně ani nemůže uvěřit a pořád počítá na prstech, jestli je to fakt pravda, že jsem její už sedmiletej Frodík. A taky se dívala na fotky, kdy jsem přišel a vešel jsem se do takový malý spací krabice. To jsem byl totiž skoro ještě mimino. Ale dobře, že jsem už vyrostlej, protože potřebuju sílu na chlupatý pometlo Vendelína. Všichni se s ním už tak nějak kamarádí, ale mně to furt nejde. Nemám ho rád, což je jasný a Vendelín nemá rád mě, což fakt nechápu. Moc jsem si přál, abych k narozeninám dostal dárek nazvanej PRYČ S VENDELÍNEM. Ale panča mi to nesplnila, říkala, že Vendelínek je už náš a nikam nepůjde. A tak jsem vzal zavděk úplně obyčejnskýma dárkama a šel si zatrucovat k panče na postel. Tam Vendeláč nechodí a mám od něj svatej pokoj. Ale aspoň mu říkám Vendelín prdelín. A má to! číst dál

Jmenuju se Frodík, řečený Blahorodík, a přišel jsem do téhle kočičí domácnosti 4. prosince 2004. Byly mi teprve asi tak 3 měsíce a byla mi velká zima. Nějak jsem vycítil, že tady mě budou mít rádi a proto jsem mňoukal venku pod schodama s takovou chutí usilovnou, že mě panča, která se zrovna sprchovala, i přes tu vodu uslyšela. Honem vylezla z vany, utřela se a běžela se podívat, kdo to tam venku tak vyvádí. číst dál

Nooo, tak tomu říkám deníčková pauza, skoro tři roky jsem mlčel jak ryba, ale už nebudu! Páč i já mám co říct světu. Panča mi prvně řekla, že prej už žádnej další extra blog zakládat nebude. O to jsem se jí ale snad ani neprosil, nebo jo? Jen jsem chtěl trochu prostoru na svoje zážitky, aby i budoucí generace z mýho bohatýho života něco měla. Jenže panča nám třem klukům ten blog nakonec stejně založila a vlepila sem i ty starý zápisky. Tak paráda, konečně si budu mít kam svěřovat svoje klukovský tajnosti.. číst dál

Helejte, dárky mám tak nějak obecně rád, ale zase odcaď pocaď. Včera mi Fanda velkoryse daroval škaredý oko, co ho předtím dostal od Jolanky. Sám má už zase oči jak dva pomeranče a já mám jedno kulatý a druhý do ztracena. O takovýhle dárky teda fakticky nestojím, to si mohl klidně nechat a obdarovat tím třeba panču. Aspoň by mi dala pokoj a nevtírala se mi sladkýma slovama jako ty můj milej zlatej Kubíčku a podobně a pak by mi už vůbec né sladce nevtírala protivnou mast do očička. Fuj, to je škaredá činnost. Mnohem lepší je konzumace gourmetka, pribináka nebo šunky, která zpravidla následuj... číst dál

Představte si, co se stalo. Panča se tuhle se zalíbením podívala na moji prdýlku, protože prostě co si budeme povídat, moje prdelní dírka se jí moc líbí, ale teďka strnula. Jak jsem celej černej, tak mi z těch chlupů dírka moc hezky svítí a ona si všimla, že mám kolem tý dírky něco bílýho. Honem řekla páníkovi, ať mě vezme do náruče, přinesla si na mě baterku, pěkně mi na dírku posvítila a zakvičela, protože na ni z dírky jukl nějakej červík, kterej se ještě hejbal. Panča se oklepala a hned sedli s páníkem do plechovky a jeli pro tabletku. Tu jsem pak zblajznul a už jsem měl dírku zase čistou. Byla to tasemnice, kamarádi! Takhle jsem se měl! To nemá jen tak někdo, dírku s tasemnicí! Škoda, že už se odstěhovala. Panča mi teď dírku kontroluje kdykoliv jdu kolem ní, tak nevím, jestli není nějaká divná. Panča, ne dírka. A prej jsem ji asi dostal z těch blešek, co jsme měli v létě. Protože z ničeho jinýho jsem ji dostat nemohl. A tak panča sleduje dírky aj u Fandy a Frodíka a Vendy, ale žádnej z nich tak parádního červíka jako já neměl, heč! číst dál

No páni, tak já jsem tady už dva roky, kdo by to byl řekl. Když mě tenkrát našli v lese, byl jsme mrňavý vyžle, který prdělo radostí pokaždý, když se otevřela lednice. Teď už jsem trochu větší, ale pořád si udržuju štíhlou linii a prdím už jen někdy. Vypadám trochu jako černej panter, ale jsem děěěěěsněěěě mazlivej a panča mě furt zmermomocňuje. No ale páč jsem mazlivej, tak mi to nevadí. To Fanda panču po chvilce vnucování klidně lehce kousne, ale já ne, já jsem její Kubíček mazlíček. Tak mi teda říká ona, to není můj výmysl. číst dál

Tomuhle fakt nerozumím. Už jsem tady rok a musel jsem furt všechny poslouchat, protože jsem byl "malej a blbej", jak pravil Fanda. Za ten rok už jsem sice vyrostlej, ale stejně pořád dělám Fanoušovi poskoka. No a teď se k nám přistěhoval novej kluk a tak jsem se zaradoval, že konečně předám štafetu nejmladšího jemu. Umíte si vůbec představit, jak jsem byl zklamanej, když mi panča řekla, že jsem furt její mimino? Že prej Vendelín sice přišel poslední, ale je už větší a starší než já. Herdek práce, tak k čemu mi takovej přivandrovalec teda je, když nakonec budu ještě sloužit i jemu? No panča má štěstí, že mu aspoň nedala moje místo v posteli mezi ní a páníkem, to už bych se fakt asi samou lítostí usoužil. To místo je totiž jen moje a nikomu ho nedám, ani Fandovi ne. Ale Fanda by se tam stejně nevešel, protože já jsem žížala a on je hroch. číst dál